Všichni moji cizinci

Fantasy v anotácii je trošku také zavádzajúce. V pohode by vystačilo, keby uviedli len dráma. Naozaj som nevedel, čo od filmu očakávať, pretože sa mi v hlave vynáralo počas jeho sledovania množstvo otázok a špekulácií. Ale takú paľbu, akú som dostal v závere filmu medzi oči, tak to som naozaj nečakal! Pre mňa osobne bol toto jeden z najsilnejších filmových zážitkov za poslednú dobu ! Dnes večer sa mi pred očami odohrala veľká filmová frajerinka! (26.01.2024)

Na herecký koncert plný dokonalej symbiózy a chémie v podaní dvoch Írov odporúčam vyčleniť neskorý večer, ktorý eliminuje rušivé elementy dňa. Nechajte sa pohltiť nocou, v takmer prázdnom londýnskom mrakodrape, v ktorom Adam (Andrew Scott) náhodne spoznáva svojho tajomného suseda Harryho (Paul Mescal). All of Us Strangers je skutočne výnimočným režijným a scenáristickým počinom Andrewa Haigha, ktorý pracuje s nesmierne citlivými témami v mnohých ohľadoch celkom novátorským spôsobom. Veľmi ťažko o filme čokoľvek napísať, bez toho, aby som čo i len v náznakoch neprezrádzala jeho smerovanie. Môžem však povedať, že jeho pozeranie pripomína terapiu u psychológa. Je návratom k svojmu malému ja. Bolestivým, ale súčasne nádherným uzdravovacím procesom (a to nielen pre Adama, ale aj samotného diváka). Osamelosť, strata, vysporiadanie sa s minulosťou, ktorá neprebehla podľa predstáv, no i tak ju nie je možné zmeniť... aj to sú nosné témy filmu, ktorého príbeh bol inšpirovaný novelou od japonského scenáristu a spisovateľa Taichiho Yamadu. All of Us Strangers je o večnom hľadaní lásky a túžbe po šťastí, namiesto ktorého často prichádza nájdenie nepochopenia a narazenie na medziľudské bariéry. Je o blúdení svetom, v ktorom sa večne cítite ako cudzinec. Citlivý soundtrack, nádherne vystavané obrazy z poloprázdneho mrakodrapu na mesto plné opustených duší. Herectvo dokonalé aj v tých najmenších detailoch (dvojicu perfektne dopĺňajú Adamovi rodičia v podaní Claire Foy a Jamieho Bella). Brilantný scenár, ktorý údernými dialógmi nepríjemné jatrí rany a vo finále zasadzuje rozhodujúci úder. A v prvom rade je to film o „power of love“. (11.02.2024)

Na jednu stranu hodně odvážný a uvědomělý, osamocený počin, využít knihu, potažmo film, zdánlivě terapeuticky a nechat v něm jako autor-deux machina hrdiny pokusit se získat pro sebe zpět alespoň to základní minimum citu, které potřebovali k zdravému, dobrému životu, k motivaci, třebaže až ve chvíli, kdy už je na to pro život pozdě - takže se namísto romantické pozdní naděje naplno projeví v otevřené ráně všechna ta potlačovaná, ale nezadržitelně nahromaděná bezmoc a zoufalství z nevratného zmaru, který měl zárodek v odmítavých gestech a nelaskavém chování neschopných bližních, v dětství i v dospělosti - v gestech a chování, jež už nikdo nikdy včas nevzal nazpátek, v ublíženích, která nikdo včas nezhojil, ve vší té neprojevené lásce, která se tím obrátila v pustotu, ztracenost, nekonečné ticho, jalovou osamělost a pozdní žal nad černou propastí prázdnoty, kterou už nikdo nepřeklene a ničím dobrým nezaplní.... A těm, kteří po vší té lásce toužili, aniž by ji dostali, a pak ji sami neumějí včas dát, zbude strach z další etapy a nad ním osvojený křehký odvážný úsměv. *** Na druhou stranu, čím víc se terapeutický záměr v meta-rovině daří a doslovně se odkrývá, tím víc se příběh k tomu použitý nutně stává melodramatickým, patetickým, klišovitým - a tím méně a méně celek na první pohled působí jako dobrý film. *** Přesto je to velice dobrý film, ve své průzračnosti velmi odvážný a originální tah na poli života a filmu zároveň a někdo to udělat musel, a jsem ráda, že k tomu na své životní a filmařské dráze dospěl tak svébytný režisér jako Andrew Haigh - jsem vděčná, že jsem ho objevila. -- Doporučuji všem nespokojeným srovnat tohle dílo s jeho starším filmem Víkend, v podstatě se jedná o stejné téma, hrdiny i prostředí (gayové, seznamování, traumata, panelákový byt, bary, Londýn), jen místo rafinované terapie s patetickým příběhem dostanete svrchovaný filmový příběh s nezbytným oparem bílých míst a otazníky - čili je mimochodem naprosto zřejmé, že tenhle počin nevznikl nějakou nedotažeností či nedostatečností, ale naopak: dotažením a statečností jít až za hranu, jak to v jednu chvíli v příběhu naznačí Harry. Je to o stupeň vyzrálejší filmařina, jenom nebude viditelná ani pro každého filmového fajnšmekra. A jsem moc zvědavá, kam se Andrew Haigh posune dál. *** (B12, 16. červen 2024.) *~ (19.06.2024)

"I was just struggling through life... But you passed !" Ze začátku se zdálo krkolomné (začátek vztahu) ale sexy ! Pohledných věcí je tu více. Režie je vyloženě pastva pro oči a na opravdu malém prostoru v podstatě dvou míst hrozně moc muziky. Atmosféra je výjimečná a velmi komfortní. K sežraní je i primární duo Scott a Mescal. Ten je tu nečekaně charismatem zcela přetékající byť má menší roli. Trošku mi přijde úsměvná podobnost s jistou jeho postavou jinde. Avšak kdo mě naprosto překvapil byl Andrew S. Neviděl jsem ho téměř nikde a moc mě nebral, ale tady prodal naprosto procítění výkon plný nuancí. Snadno se s ním dá ztotožnit hlavně v dnešní osamělé době. Tudíž on je velké překvápko a i přes okázalejšího Mescala je to One Man show. Power of love   a obecně poměrně trefný a emočně nabitý OST tak nějak zpětně teaseruje jisté věci, které se zde stanou. Nechci vůbec spoilerovat, protože to u tohoto filmu bude mít dost velký negativní efekt... Ve zkratce tedy můj jediný problém tkví v tom, že na začátku máte jistou představu o tom, jaký příběh sledujete i když je zvláštně vystavěn, ale později se to co 20 minut stává něčím trochu jiným  a tak mě to co chvíli vytrhlo z dění. Primární chyba je tedy neukotvenost a nedostatečné nastínění poměrně zásadní změny statusu Quo. Ono když se dočtete, že to lehce mění původní mangu a v čem, tak vlastně vidíte, jak tvůrce přidal spoustu svých myšlenek co už tak původně dost originálního příběhu, který ale spolu nedrží koherentně a tak původní linka v bytě + velmi originální řešení rodičovských problémů nezapadá nejlépe do motivů nových. Konec pak tedy zpětně vysvětlí spoustu bizarních momentů předtím a pozvedne tak nějak celý film o dost výše a dokážu si představit kultovní status za pár let hlavně u nehetero skupin, ale na tak silný příběh holt bylo potřeba trošku zručněji nastínit jisté věci. Velmi zmatených 8 z 10 a znovushlédnutí a následnému přehodnocení se nebráním. (10.04.2024)

Nádhernej a neuvěřitelně silnej film, který mě posledním záběrem odpálil do filmového vesmíru! Wow. Ze startu to působí jako klasická pocitovka, která se postupem času mění v něco tajuplně magického a přetavuje se do orgasmu emocí. Dlouho mě žádný film takhle emočně nerozložil. Naprostej masterpiece, jediný svého druhu. (25.04.2024)