Bent

Očekávala jsem sice, že snímek bude poněkud drsnějšího rázu a více propracovanější, ale to rozhodně neznamená, že bych byla zklamána. Celý příběh se v podstatě nikam nepohne, nedochází k šokujícím scénám či ani k většímu vývoji vztahu hlavních postav. Také má představa prostředí v Dachau se silně odlišuje od té, jak je zde prezentována. Pouze jako nenáročné "stavební" práce v zchátralých továrních budovách. Celý táborový "komplex" vůbec nespatříte. Očekávala jsem otřesné a silné záběry na kostnaté postavy, ploužící se v pruhovaných oděvech, brutální dozorce a podobné. A dostala jsem přesný opak. A zjistila jsem, že je to tak dobře. Celý děj se věnuje postavám Maxe a Horsta a zvláštnímu poutu, které mezi nimi vzniklo. Jejich společný "slovní" milostný akt je nejsilnější scénou filmu (a pro mě také i silně vzrušující:) Nezaměnitelný hudební styl Philipa Glasse dodává "pobytu" za ostnatým drátem celkově podmanivé vyznění. Těžko říct, jestli by mě dokázalo nekonečné nošení kamenů z místa na místo upoutat i bez ní. I když bravurní herectví Clivea a Lothairea by bylo i bez ní stejně ohromně působivé, i přes pouhé pohyby, když se míjejí, či hovory, které mezi sebou vedou. Jak já jim přála alespoň jeden dotyk... Ve vedlejší malé roli mě potěšil Rupert Graves. Tak jak dokázal skvěle ztvárnit milence Jamese Wilbyho ve filmu Maurice, tak zde dokázal být chladnokrevným náckem bez úsměvu a slitování. (20.04.2011)

Filmařsky i dějově značně minimalistické, přesto neuvěřitelně silné, emocionální, mrazivé drama o muži, který až v koncentráku pochopí význam slova láska a sebeúcta. V Čechách téměř neznámý Bent, stojící především na dialozích zúčastněných postav, je vážně podivuhodný zážitek, a to nejen díky výkonu obou hlavních přestavitelů, a přdevším pak Clivea Owena, který nikdy nepřestane překvapovat svým širokým hereckým záběrem. I díky němu a také díky skvělé hudební složce nepochybně omluvíte i fakt, že Dachau zde představuje jakási opuštěná cementárna, což by bylo v jiném snímku pravděpodobně nepřípustné. Jen škoda toho trochu laciného demonstrativního konce, za ten strhávám jednu hvězdičku od dokonalosti. (16.07.2007)

Působivé, a to navzdory skoro všem výtkám, které jsem původně chtěl mít. Největším nedostatkem, jenž přejít nemůžu, je nakonec závěr, který byl ve srovnání se vším do té doby viděným až podezřele málo dramatický a především očekávaný a laciný. Herecké výkony dost dobré (mám ale pocit, že kdybych viděl scénu "verbálního styku" na divadle, byl bych buď rudý až za ušima, nebo bych se začal nevhodně smát), nicméně přinejmenším polovina celé té skvělé atmosféry je zásluhou vynikající Glassovy hudby. Jak to tak bývá. Tři a půl. (08.11.2013)

V rámci filmů, které se zabývají LGBT tematikou, pojednává tento snímek o nevšedním a originálním tématu. Představte si, že jste gay v nacistickém Německu, což je ještě horší, než když by jste byl žid (a to už je co říct, když vezmeme v potaz dějiny). Snímek se zaobírá láskou za ostnatými dráty pracovního tábora, kde všichni vězni v podstatě čekají na smrt (ať dobrovolnou, nebo nedobrovolnou). Úvodní sekvence z kabaretu byla hodně hýřivá a sugestivní, přičemž poté se film vezl převážně na dramatické vlně, která byla protkána romantickými peripetiemi. Zkrátka film, ve kterém je na gaye pohlíženo z jiné dobové perspektivy, než je člověk obyčejně zvyklý. (29.04.2013)

Koukám, že být gayem a navrch židem, to nebyla za druhé světové žádná sranda. A ani tenhle film není. Nejdřív kapku rozvláčný děj přechází v emocionálně vypjaté drama, a je to naturalistické, otevřené, dekadentní, vizuálně strhující, s podmanivým hudebním doprovodem a opravdu skvělými hereckými výkony (jistě, Mick Jagger v roli starého homosexuála Grety potěší, ale Clive Owen a Lothaire Bluteau v ústředních rolích jsou opravdu dokonalí). Divadelní hru jsem neviděl, ale věřím, že tohle je více než věrné (a povedené) převedení do filmu. A ještě něco. Už mám dost toho odporného obhajování úlohy civilních Němců, co se v poslední době tak vyrojilo. Tenhle film jim dává na frak, a to se mi líbí. (31.10.2007)