Bent

Glass je minimalista/, 2/3 tohoto filmu je takových. Tak dokud vás nezavřou, protože máte jiné oči nebo divné nehty, koktáte, posloucháte jazz, čtete závadnou literaturu nebo se nechcete nechat znásilnit --spíš v hlavě, něž jinde/ někdy myslím, že to tak dlouho trvat nebude/ posilujte... kamenů dost, nejen těch uchopitelných,// navrhoval bych " kolonku" filmy k zamyšlení..., díky za něj (01.11.2011)

,,Lidé si působí bolest a říkají tomu láska." Prostřednictvím výtvarné kamery, která nejprve snímá římské dekadentní orgie (vizuálně připomene Felliniho, Brasse či Viscontiho), později pak minimalistické scény v kamenolomu, jsme svědky tragického příběhu Maxe. První silnou scénou je vlaková brutalita - dej sadistickému praseti moc a nebudeš se stačit divit. Ostatně nejbrutálnější agresoři bývají zakomplexovaní slaboši, kteří si potřebují stále dokazovat, že na to mají, i když nemají. Silné psychologické drama o přátelství, zapovězené lásce, síle, touze a nenávisti. ,,Miluji tě, co je na tom špatného?" Uhrančivá hudba P.Glasse jen podtrhuje zvláštní magičnost mimořádného snímku. (23.02.2013)

Koukám, že být gayem a navrch židem, to nebyla za druhé světové žádná sranda. A ani tenhle film není. Nejdřív kapku rozvláčný děj přechází v emocionálně vypjaté drama, a je to naturalistické, otevřené, dekadentní, vizuálně strhující, s podmanivým hudebním doprovodem a opravdu skvělými hereckými výkony (jistě, Mick Jagger v roli starého homosexuála Grety potěší, ale Clive Owen a Lothaire Bluteau v ústředních rolích jsou opravdu dokonalí). Divadelní hru jsem neviděl, ale věřím, že tohle je více než věrné (a povedené) převedení do filmu. A ještě něco. Už mám dost toho odporného obhajování úlohy civilních Němců, co se v poslední době tak vyrojilo. Tenhle film jim dává na frak, a to se mi líbí. (31.10.2007)

Největší zklamání a zároveň nejodpornější film roku. Nemám vůbec nic proti homosexuálům, jak by to tu mohlo vypadat, ale tohle bylo opravdu příliš. Když si totiž vzpomenu na film, vidím a slyším jen neustálé detailní sexuální výlevy hlavních hrdinů, a takové vzpomínky na film bych nechtěl mít... - 12. 1. 2011 - 5% (03.06.2011)

Drama se vším všudy, rozpor mezi živým životem berlínské smetánky, gay kluby, tahy všech možných existencí až do rána, jenže fašismus už stahuje svoji smyčku. Kdo neuteče, podepíše si rozsudek. Tak jako židovský homosexuál Max se svým přitelem tanečníkem z klubu, jimž se útěk nezdaří a dostanou se do transportu do lágru. Při cestě je tanečník gestapem zabit a Max v lágru poznává nového přítele, homosexuála, jenže on sám má označení Žida. A začínají nosit kameny, z hromady na hromadu, tam a zase zpátky, a tam...a zrodí se vztah...jenže se nemůžete dotknout, zastavit se tři minuty v pozoru je přestávka. Film spěje ke svému konci, osloví nejen homosexuály, ale všechny, kdo nemá srdce jako ty kameny, které přenášeli. A pokud jsem Cliwa Owena brala dosud jako jednoho herce ze široké řady, musím se opravit. Tohle je totiž Pan Herec. (17.03.2013)