Drákula roku 72´

Hammer. Dracula A. D. 1972 aneb Dracula ve swingujícím Londýně plným otrhaných hipíků. Prazvláštní hybrid, který se mi svou úchylností dost líbil, přestože je třeba si přiznat, že kvalit dosahuje pramalých. Hudba na začátku jak z westernu a po zbytek filmu není o mnoho lepší, dobovej popík není můj cup of tea, a třebaže podobné melodie kazily i filmy s Jamesem Bondem z té doby, tam mi vadily daleko méně než tady, nějak se to k Draculovi nehodilo. Lee odehrál svůj démonický standard, ale opět byl trestuhodně málo využitej, Cushing zastínil všechny a všechno, jenže už bylo znát, že není nejmladší a omezil své výrazy na jediný - "ustaraný". Johnny Alucard (jak nápaditá přezdívka, ale jednou už tu byla - Son of Dracula, 1943) je ohavně slizký a skončí zábavně. Zato kočičky, ty tu stály za to, jedna vedle druhé, jak samotná Jessica Van Helsingová, tak hlavně Laura (Caroline Munroová), a když si odmyslím jejich bujné porosty v podpaží a tak různě, tálo by asi za to se na chvilku do té odvázané doby podívat. Scénář je samozřejmě slaboučký a děj prostinký, je to celé vlastně příjemně jednoduché, ale rychle to uteče a nudit to nestihne. A zdálo se mi to, nebo tam Coca-Cola měla zaplacenej dokonce i product placement? (10.12.2014)

Film „Drákula roku 72“ je v pořadí již celkem sedmým filmem o upírech, případně s odkazem hraběte Draculy, který byl natočen pod hlavičkou studia Hammer. Díky změně prostředí, ale ponechání klasických herců, se filmu daří zaujmout a udržet atmosféru, která je místy velmi dobrá, stále ještě s odkazem na klasické díly předchozí. Tohle rozhodně není film, za který by se studio mělo stydět. (15.01.2016)

Měl jsem poněkud obavy, jak dopadne přenesení drakulovského filmu do současnosti. Přeci jen filmy z 50. a 60.let s Ch.Lee mají své kouzlo. Příběh lze rozdělit na tři části - kytarový večírek, obřad a lov. Kupodivu drží pohromadě, byť gotické scény - obřad, kostel, hřbitov, souboj, ale i úvod z roku 1872 - patří k tomu nejlepšímu. Psychadelická veselice hippies je vhodně doplněna hudbou M.Vickerse, která vytváří patřičně strašidelnou atmosféru. Ch.Lee ve svých upírských rolích nepředstavuje žádný umělecký koncert, ale jeho temné charisma je jedinečné - ostře řezané rysy, krvavé oči, uhrančivý pohled, pramínek krve okolo úst a vysoká postava zahalená v plášť. To P.Cushing je opravdovým Hercem, sledovat jej je radost. Každý pán má ode mne * a film 3* = 5*. Hammer mě nezklamal a zrození Draculy jsem si vyloženě užil. (29.08.2011)

Zo začiatku to vyzerá ako veľmi zábavná a bizarná démonizácia hnutia hippies, neobratne odkazujúca najmä na Manson Family. Napriek tomu postupne dostávame veľmi konvenčný hammerovský sequel, zakrývajúci svoju vyprahnutosť zasadením deja do dobového Londýna, čím sa resuscituje aspoň najsilnejšia stránka starých hammerovských filmov - vizuál. __ Na prácu filmového štúdia za zenitom to ale nie je žiadna hanba. Vo filme sa unikátne miesi nostalgická túžba za starými (gotickými) časmi a potreba ísť napriek všetkému vpred, kooperujúca so snahou opätovne sa čo najviac zapáčiť publiku. Z konvenčnej draculovskej snímky sa tak stáva počiatok grotesknej labutej piesne draculovskej série, zavŕšenej obskúrnou snímkou The Legend of the 7 Golden Vampires... čas ide vpred a nepremôže ho ani stáročia prežívajúci Dracula. (02.09.2017)

Film, který byl opravdu velmi jemně inspirován skutečnými událostmi, patří v Draculovské sérii k těm lepším. Hodně mě bavilo zasazení celého příběhu do sedmdesátých let. Moderní hudba tomu dodávala spíše punc nějaké dobové detektivky, než hororu, ale vůbec to nevadilo. Cushing si zopakoval svou tradiční roli Van Helsinga a posléze i jeho vnuka. Nutno podotknout, že i v 60 letech má pořád na to zničit samotného hraběte Drákulu. Psychedelická pářka na začátku byla docela zábavná, ale následující rituál vzkříšení, to bylo teprve něco. Naprosto strhující scéna a asi nejlepší scéna ve filmu. Dost mě pobavila "složitá vědecká metoda", kterou Van Helsing přišel na to, že Alucard rovná se Dracula pozpátku:-) (26.07.2008)