Jedeme na teambuilding

Když korporátní zaměstnanec Jakuba Prachaře zažije namísto povýšení degradaci v podobě přeložení do podřadného call centra, které je navíc separováno od zbytku firmy v nevábných suterénních prostorech, jedinou cestou, jak se dostat zpět na výsluní a nedopustit zánik call centra, je vyhrát prestižní firemní pohár. Jenže rok co rok si významnou trofej odváží tým Slováků, kteří mají neporazitelnou pověst. O to hůř, že degradovaný vedoucí má se svým týmem lemplů jen mizivou šanci na úspěch. Po vážnějším několikaminutovém úvodu dostane komedie obrátky a nebude se šetřit ani vulgarismy. Ty tvoří podstatnou část dění a až dorazíme na místo konání soutěže, tak se se svými alkoholickými opary přiřítí tým Brňáků. Čtvrtým účastníkem klání je tým lepých děvčat z Teplic. Už samotná soutěž je natolik příšerná, že ji nelze brát vážně, a každý se musí divit, že tohle představuje pro firmy nějakou relevanci. Nejdůležitější jsou pro tento film herci. Jejich výběr je trefný. Výrazně na sebe strhává pozornost Vojtěch Kotek, který je nositelem jména Michal David, z čehož pramení i nějaký ten vtip i následné snové setkání se skutečným zpěvákem. Pobaví i další, Anna Polívková, Robin Ferro nebo Roman Blumaier. Kdo rád vymodelované poprsí, soustředí se na Justýnu Zedníkovou. Závěrečný dojezd už začal vtipy tak nějak drmolit dokola a film začal ztrácet na své zábavnosti. Vtipnost se dostavila, herecká sestava byla urputně komediální a Zuzana Marianková si coby režisérka držela svůj neotřelý komediální styl. 7/10 (30.03.2024)

Velmi nenáročná komedie s prověřenými komediálními herci, u které jsem se zasmál jako už dlouho ne. Bylo jasné, že film zde bude lízat modré hodnocení, ale dle mého nezaslouženě, podobných komedií (bez citelné romantické linky) je stále jak šafránu a nemám problém alespoň ze 70%. Vojta Kotek v totálně nesnesitelné roli perfektní, toho musím vyzdvihnout extra. Nyní na Netflixu, takže jasná volba na páteční večer. (30.03.2024)

Na ČeskoSlovenské pomery po xy rokoch fajn komédia, ktorá miesila v sebe veci z teenegerských čias po tie súčasné. Dostali sme výber fajn hercov s drevenými, dostali sme výber fajn scén s tými trápnymi, dostali sme slušný priemer na ktorý by som síce stále nešiel do kina, ako sa toho držím už viac ako dve desaťročia, ale na pozretie doma fajn. (28.03.2024)

Podobnému druhu komedií se většinou vyhýbám. Je to sprosté, víceméně tupé a je to veskrze plagiát tuctové zámořské tvorby. Ale vzdor tomu všemu mi to celkem sedlo. Je tu slušné množství momentů, které dokáží rozesmát, problém jsem neměl ani s herci a nakonec je tu fakt, že sám dělám v korporátu a kluci z Brna mi připomněli naše teambuildingy. Nic k čemu bych záměrně vracel, ale jestli na to narazím v TV, program nejspíš nepřepnu. 60% (01.04.2024)

Nejsem v pozici, abych mohl říct, že šlo o ztrátu času, protože jsem měl tušení hraničící s jistotou, jak bude celá záležitost vypadat. Od současných českých komedií už opravdu mnoho neočekávám a koprodukce to prostě nezachrání. Jako obvykle byl i v tomto případě nejslabším článkem scénář, který hnal často věci do trapnosti, a i když uznávám, že jsem se občas i pousmál, po většinu času jsem se cítil dost nepříjemně. Na jednu stranu mohu pochválit slušné obsazení, na tu druhou to občas vypadalo, že tvůrci na svou snahu poněkud rezignovali už v průběhu castingu; když začnou místo hereček obsazovat modelíny, asi jim o výsledek příliš nejde. Jo, jo, film měl i své světlejší momenty, přesto jsem ho ale z větší části protrpěl, a hvězdičku jsem mu připlácl jen za Vojtěcha Kotka (kterého jinak příliš nemusím), jenž byl ve své roli sádrového ježka skvělý a za závěrečné věnování, z kterého mi bylo trochu smutno. / Poučení: Ženy by se neměly příliš podobat svým otcům, není to pro ně ideální. (28.03.2024)