Zlo

"Drž tu vidličku pořádně, Eriku! Pojďme si po večeři promluvit. Jen my dva... " Tak tady to někde začalo, tady se z mladého sympatického chlapce postupně zrodilo monstrum, které ve škole brutálně tyranizovalo spolužáky, mlátilo je do krve a nenávistně vzdorovalo autoritám. Kvůli zlu, které Erik páchal, byl také nemilosrdně vyhozen ze školy a jen díky obětavé milující matce dostal poslední šanci: Elitní chlapeckou školu, ve které, jak posléze hlavní hrdina zjistí, vládnou podivné zákony a nepsaná pravidla, kde třídní příslušnost a bohatství hrají nezanedbatelnou roli ve hře o "přežití", kde důstojnost dostává na frak a brutalita nejstarších studentů, šikanujících mládence z nižších ročníků, zůstává kantory a ředitelem ústavu naprosto nepovšimnuta. V tomto okamžiku se ve filmu začíná docela jiskřit - je naprosto nevysvětlený přerod Erika - tyrana z počátečních minut filmu do nové podoby Erik - vzdorný ochránce morálky.... V tomto smyslu mi absolutně nevadí nereálnost prostředí školy, s její lhostejností kantorů, vyučováním eugeniky, absence práva apod.. Neznám do detailu společenské poměry Švédska padesátých let a netuším, do jaké míry je kniha, podle níž film vznikl, skutečně autobiografická, přesto je pro mě mnohem nepochopitelnější změna Erikovy osobnosti, než přehlížení "pepřenky" nebo "octového úderu" ze strany personálu školy. Takový model agresivního chování zřejmě opravdu nemá s realitou nic společného. Když si však odmyslím těch prvních pár minut, kdy Erik byl na té "špatné straně", je Ondskan strhující a skvěle natočené drama, které šlape ve vysokém tempu celou dobu bez slabších momentů až k závěru, kdy je vyvrcholení trochu pokaženo velmi efektním, přesto ale nevhodným způsobem. Ondskan je dráždivý film - nutí diváka přemýšlet s Erikem, jak čelit tyranii studentské rady, zejm. sadistickému Silverhielmovi, nutí diváka lačnit po pomstě. Erik však volí jinou taktiku: trošku nepochopitelně má naděláno do kalhot z případného vyloučení a hraje roli vzdorného avšak pasivního hrdiny ghandiova typu. (SPOILER!) Nejednoho diváka jistě napadne hned od začátku - zvlášť, když Erik touží být právníkem - řešit problém právní cestou, nebo aspoň minimálně přes ředitele školy. Pokud se s touto možností od začátku nepočítalo, proč se najednou v závěru filmu objeví jako deus ex machina?? Příchod rodinného právníka na scénu je velmi efektní, ale nesouvislý s dosavadním Erikovým přístupem. S už zmíněnou přeměnou Erikovy osobnosti pak také souvisí finální "Nejsem jako ty, Silverhielme" a pomsta nevlastnímu otci - nepochopil jsem tuto změnu charakteru... (KONEC SPOILERU!) Přes tyto vady na kráse je Ondskan příliš dobře natočený film, který nastoluje hodně otázek o šikaně a agresivitě vůbec. Podobně jako třeba ve filmu Kdyby.. lze uzavřený prostor elitní školy se svými vlastními zákony chápat jako symbol pro jednu celou skupinu problémů - šikanou počínaje a gleichschaltungem v čisté podobě, jak ho zavedli nacisté, konče (viz např. Napola). Strhující film, který jde sledovat jen se zatajeným dechem. (02.10.2008) (menej) (viac)