James Bond: Muž so zlatou zbraňou

Roger Moore se jako James Bond představil v roce 1973 a jeho druhá bondovka ho čekala již o rok později v roce 1974. Krom Rogera Moorea se vrátil i režisér Guy Hamilton, který se zde definitivně rozloučil s režírováním veškerých bondovek a bohužel platí, že se Hamilton v kdovíjak vrcholné formě nepřevedl a natočil jednu z nejslabších bondovek. Velká škoda pro člověka, který v roce 1964 u Goldfingera Bondovi vtiskl tu správnou energii a udělal z něj tu legendární akční sérii, kterou milujeme dodnes. Ale bohužel není každého dne posvícení. Pro Hamiltona šlo po Goldfingerovi, Diamanty jsou věčné a Žít a nechat zemřít o čtvrtou bondovku, jejíchž víceméně průměrné kvality zamrzí i díky tomu, že si zde hlavního záporáka nezahrál nikdo jiný než Christopher Lee. Britská herecká legenda, která je i po své smrti jednou z nejikoničtějších tváří britského filmu a především Lee vždy uměl záporáky jako třeba Drákula, Saruman nebo Dooku ze Star Wars. Jeho záporák Francesco Scaramanga poté i díky charizmatu samotného Christophera Lee patří mezi nejvýraznější bondovské padouchy, jeho samotný potenciál je ale bohužel velmi zahozený a nepomůže tomu ani fakt, že má Leeho záporák zlatou bouchačku. 9. bondovka nemá problém s funkčnosti akčních sekvencí ani se svou výpravou. Naopak její výprava je překrásná a ostrov samotného Scaramangy je rozhodně prostředím, které by obstálo na zajímavý thriller. Osobně mám ale pocit, že samotný Scaramanga do celého světa Jamese Bonda úplně nezapadá a to i přesto, že jeho motivace nejsou zdaleka tak rozdílné jako u většiny padouchů. I jemu tu přece jen pořád jde o ovládnutí světa a má tu svého specifického poskoka (tentokráte Nick Nack v podání ikonického Hervé Villenchainzeho), přece jen mi ale přišla samotná myšlenka, že je Scaramanga v podstatě žoldákem, který rád loví nejlepší zabijáky světa jako dost dobrá motivace, která by navíc fungovala jako solidní zkouška pro Jamese Bonda, který by tak mohl dokázat, že není nejlepším zabijákem MI6 jen tak pro nic za nic. Fakt, že je zde ale Scaramanga pasován právě do pozice klasického padoucha, který má megalomanské plány tak trochu ruší tu civilnější a komornější podobu, kterou tahle Bondovka mohla velmi snadno mít. Scaramanga přesto zůstává jedním z nejzajímavějších bondovských záporáků, jeho potenciál byl ale rozhodně tímto způsobem tak trochu zabit a udělal z něj v podstatě následníka všech těch Goldfingerů a Blofeldů byla tak trochu chyba. Přeplácanost je velkým problém téhle bondovky. Je tu žoldák, který má zlatou zbraň, sadistický trpaslík, dělo na sluneční energii a některé další faktory. Je pak jedno, že je akční stránka opět na vysoké úrovní, cestování po lokacích jako Macau vypadá pěkně a Moore se v téhle roli zabydluje čím dál lépe. Ta bondovka je v jistých ohledech nevyvážená a je to skutečně škoda. Ian Fleming by možná na svého bratrance Christophera Leeho byl pyšný, 9. bondovka ale jinak postrádá ducha těch nejlepších bondovek a působí jako takový slabší bratříček. Do jisté míry právě i díky tomu, že je skutečně přeplácaný a soustředění jenom a pouze na konflikt dvou dravců-Bond/Scaramanga- by filmu jednoznačně prospělo. Lee by to se svým charizmatem utáhl a jistě by si zasloužil víc prostoru, bohužel to ale nedopadlo takto. Bondigrl Britt Ekland není špatná, Hervé Villenchaize je tam možná tak trochu na víc a alespoň Q tu má po dlouhé době nějakou pamětihodnou scénu. Po solidním startu v podobě Žít a nechat zemřít ovšem tohle nebyla úplně ideální ukázka toho, že éra bondovek s Moorem bude skutečně stát za to. Ještě štěstí, že se následně začalo blýskat na ty lepší časy....... (17.12.2020) (menej) (viac)