Francouzská revoluce

Vizuálně snad až >pimprlově< pojatá >historie< aneb pateticky mýtutvorný epos ryze televizního kalibru, dobově hvězdně sice obsazen, rutinně však natočen a krom občasného (místy až směšného) přehrávání hvězd i komparsu vcelku jalově odehrán... . . . V kombinaci tuzemského televizního uvedení s ořezem obrazu (z formátu 1,66:1 na 4:3) a hlavně s tradičně debilním a zvukově plochým českým dabingem (mmj. třeba výkřiky a atmosféra v davových a vůbec exterierových scénách...) působí pak tohle dílo - zvláště ve vypjatých momentech - místy až nechtěně komicky, vskutku prostě hodno předhození prostému a prostoduchému masovému diváckému stavu a jeho stádně-uživatelským vidláckým tužbám a moresům... :-[ . . . P.S. Nakonec pak snad nejvíce pozitivní jev jako odměna za svým způsobem protrpených 360 minut je zjištění, že >nezlomný lidský duch< stará se o neustálé opakování historie a nakonec to stádo prostě nikdy nezvítězí nad všemi těmi psychopaty, vrahy, zloději, korupčníky atd etc (čili "politiky"), posedlými mocí a ohánějícími se vůlí a blahem lidu. Tak jen tak ale fakt nevím, co je vlastně horší... :-( - - - - - (Poprvé sledováno po čtyři dlouhé večery za porevolučně pozdního léta l.p. 2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 22.9.2009) (22.09.2009)

Minisérie má čtyři díly, první dva nesou podtitul Léta naděje, druhé dva Léta zběsilosti. Výstižné. Při sledování scény, kdy se na svatbě Camila Desmoulinse a Lucill Duplesisové sejdou jejich přátelé (Brisot, Danton, Robespierre) a společně se veselí, člověku přeběhne mráz po zádech, když si uvědomí, že už pár měsíců nato se začali vzájemně posílat pod gilotinu. Mimochodem - vypnout více než šestihodinový seriál po dvaceti minutách a stěžovat si, že mu údajně chybí to či ono (ač ve skutečnosti nic z toho nepostrádá) je poněkud... ukvapené. (29.06.2007)

Nádhera. Konečně něco, co přibližuje Francouzskou revoluci i naprostému laikovi v oboru, jako jsem já. A Jane Seymour v roli Marie Antoinetty je naprosto perfektní - kam se hrabou ostatní herečky, ztvárňující tuto osudovou ženu. Jane měla v sobě něco, co nám podnes ukazují obrazy s M.A. - takovou prazvláštní jiskru v oku. Takže ne dr. Quinnová, ne bondgirl, ale Marie Antoinetta je zásadní rolí v kariéře Jane Seymour. Jedinou vadou na kráse je snad přílišná komornost a televiznost snímku, který by s větší finanční podporou mohl jistě uspět i v kinech. (26.02.2015)

Moc se mi tento "seriál" líbil. Pomůže pochopit nejen francouzskou, ale víceméně jakoukoli revoluci. Jak to všechno začíná, kdo má na čem zájem, kdo to organizuje, kdo a jak ovládá užitečný dav lůzy, který ničí a zabíjí ... Vliv Šedých eminencí, vliv zahraničních panovníků a vojsk, vliv církve, rozepře a boj o moc mezi samotnými vůdci revoluce. Chce to najít si trochu času, aby se člověk soustředil a pochopil, ale ten čas stojí za to. (05.04.2012)

K plnému počtu mi chybí více fikce, dramatu v pravém slova smyslu. Je to puntičkářsky přesně (a skvěle) natočený dějepis. Právě pro onu úpornou snahu se mi zdá, že se trochu vytrácí prokreslení typologie postav, detaily z jejich soukromého, nikoliv jen dějinotvorného života, což dramatu zpravidla dodává šmak. Ale celkově je to nádherné, velkoryse pojaté pokoukání. (13.11.2009)