Taste of Fear

Hororem bych to určitě nenazýval, spíše takovým thrillerem, který až na dvě scény citelně postrádá dusivé napětí. Ale to by nevadilo, je tu ale jeden problém – nečekaný dějový twist, který je sice zrežírován působivě, ale staví na hlavu vše předešlé a postrádá jakoukoliv logiku. Stejně jako pointa a smysl počínání hlavní postavy, ty se bohužel s hloupostí twistu vezou do samotného lehce vygradovaného závěru. Je to fakt škoda, v první půli měl tenhle film našlápnuto opravdu „hitchcocovsky“, ale skončil jako úplné béčko. (09.10.2018)

Staré čierno-biele horory nie sú zrovna mojou šálkou kávy, ale vzhľadom na to, že tento stavil na psychologický tlak (na hrdinku aj na divákov) a nie na monštrá, vyhli sa tvorcovia šikovne zastaraniu a áno, hoci to samozrejme JE retro (od premiéry ubehlo takmer šesť desaťročí), je to ešte aj v roku 2019 v pohode pozerateľný (britský) horor s podmanivou atmosférou, tiesnivou výpravou veľkého sídla, sympatickým kastingom a finále plným twistov. (30.06.2019)

Zapadlý a poměrně netradiční snímek z produkce Hammer. Místo obvyklé gotiky plné lesů a hradů tu máme mysteriózní thriller ze současnosti, který je tentokrát založen na opravdu kvalitním scénáři a trefném hereckém obsazení. Taste of Fear jakoby vzdával poctu mistru Hitchcockovi: skutečně hororových momentů je tu poskrovnu, o to víc prostoru dostává dráždivý příběh, co nešetří detailními náznaky a diváka zaskočí závěrečným rozuzlením. Prostě paráda. (29.06.2012)

Hammerovský skvost, který mi sedl se vším všudy. Byť je film ze současnosti, jakmile přijde na scény v rozlehlém domě, dýchne na diváka poctivá gotika. Večer při svícnech, kdy se po stěnách honí neklidné stíny, tajemný altán osvětlený jednou svíčkou, co ozařuje něco hrůzného, hluboká studna mezi sloupovím, která by mohla být bazénkem, ale na dně mezi vodními rostlinami a řasami se skrývá..... Každá postava si nese tajemství a divák postupně zjišťuje, že málokdo je tím, kým se zdá býti. Příběh má zdánlivé rozuzlení, kde by mohl skončit. Největší překvapení však na diváka teprve čeká...Černobílá kamera dává příběhu ponurost a spoluvytváří neklidnou atmosféru. Stačí pak jen málo, třeba hledání okolo domu, aby pomocí jednoduché lekačky nepřipravený divák nadskočil do vzduchu... klavír k tomu všemu zněl málokdy zlověstněji... (01.12.2013)

Peckááááááááá. Zapomenutej horor ze začátku šedesátých let, do kterého se mi vůbec nechtělo. Tak nějak sem pokládal za počátek zlatého hororového věku Hitchocka a tohodle jsem se bál jako Imf filmů starších čtyřiceti let. Ale pak jsem se k tomu dokopal a jsem nadšenej až za roh. Na vozík upoutaná, velmi sympatická (víte jak to myslím) slečna příjíždí navštívit svého otce do Francie na venkovní odřízlé sídlo. Neviděla ho deset let a nemůže se dočkat. Když jí řidič vyzvedne na letišti, dozví se že je její otec už nekolik dní na služební cestě a uvítá jí tedy její macecha... Tady ten film má všechno co na hororech miluju. Odřízlý děsivý dům s parádní atmosférou, neodhadnutelné postavy, v roce 1961 již starého Christophera Lee a double pointu kterou zkušenější možná dají, ale ostatní se budou tetelit blahem. Už jenom ta scéna, kdy slečna na vozíku přijede do té zahradní kůlničky na nářadí. Brrr. Pokud hledáte program na děsivou noc, dál nehledejte. 9/10 (25.01.2014)