Requiem za sen

Darrena Aronofského nemám rád, nebaví ma, nudí ma, jeho filmy ma vôbec nezaujímajú. Ale toto je silná, depresívna a ťažko zabudnuteľná hardcore sonda do života drogovo závislých. Atmosféra a hudba majú niečo do seba, na niektoré scény nezabudnete, "strihačka" na záver nemá chybu a treba spomenúť aj excelujúcu Ellen Burstyn, nominovanú za svoj naturalistický výkon televízne súťaže milujúcej feťáčky na Oscara. Ale viac, ako raz tento film nechcem (a ani nepotrebujem) vidieť. (06.07.2006)

Nijaký súcit, nijaká ľútosť, nijaká pomoc... len hromada tiaže, depresie, smútku, slabosti a znovu len slabosti. More sĺz a príliv bezprostredného zúfalstva, ktorý postupne odsal život trom hlavným predstaviteľom. Jennifer Connelly tradične dokonalá, Jared Leto prekvapil a pri Ellen Burstyn som nič podobné v živote nevidela. Jej herecký prejav ma katapultoval do sedadla s vypúlenými očami, nestačila som žasnúť. Soundtrack Clinta Mansella napomáhal už aj tak k nepredstaviteľnej depresii. Žiadna melanchólia, či sebaľútosť. Iba život taký, aký naozaj je. ,,Žite, ak na to máte." Filmárska genialita. (08.01.2009)

Spracovanie filmu o drogách je netradičné ale zato pôsobí osviežujúco a vďaka tomu dosahuje aj určitú zaujímavú sondu do života ľudí, z úplne iného pohľadu ako sme doteraz boli zvykli, len škoda že časom tie extra deptajúce vložky znejúce v rýchlom strihu už nepôsobia tak aby umocnili zážitok z filmu, kde je obsahová stránka dosť silná ale nie rozvinutá do určitého vnútorného citu kde by sa dalo súcitiť s trpiacími. Plusom pre film je hudba od Clinta Mansella, čo dodáva pri niektorých scénkach slušnú úzkosť. ║Rozpočet $4,5milióna║Tržby USA $3,635,482║Tržby Celosvetovo $7,390,108║ Aronofsky má jednoznačne talent ale pripadá my to, že sa ešte trošku hľadá aby našiel to správne vygradovanie príbehu a verím že časom sa k tomu dopracuje (06.03.2008)

Zřejmě definitivně se již v západní kinematografii etabloval speciální subžánr kriminálních dramat s drogovou tématikou a jestliže Britové mají v tomto podžánru svůj fenomenální Trainspotting, pak odpověď zpoza oceánu nese symbolické jméno Rekviem za sen... A stačí k tomu přidat ještě jedno jméno: Pan Režisér Darren Aronofsky! Co obdivovat dřív? To jeho hudební cítění, ta synchronizace mezi obrazovou a zvukovou složkou, ty naprosto úchvatné střihové přechody (s opakovaným použitím velkých detailů, dokonce v sekvencích), ta dokonale propracovaná mizanscéna, ta fenomenální formální stránka jeho filmu, klipová estetizace jako odraz nastupivší ikonografické kulturní epochy, to zpomalování a zrychlování běhu obrazu jako odraz psychického stavu pod vlivem drog a jejich působení, ty experimentální prvky (vypouštění snímků, kolorizace filmového pásu...), propojování různých významových rovin a postmoderní propojení filmového reality a metareality (účast Sary Goldfarbové v televizní soutěži x postavy ze soutěže se zhmotňují v jejím bytě), to vše si zaslouží absolutorium. Nemluvě ani o celkovém vyznění filmu a strhujícímu finále (neznám moc působivějších protidrogových filmů), konec filmu mě doslova posadil na zadek... Symbolický je i významový oblouk mezi názvem a vlastním poselstvím příběhu - jestliže má každý z lidí na tomhle světě nějaké své životní sny, pak je při jejich realizaci nutno počítat s největším pesimismem (sémanticky je to vlastně negace pojmu americký sen) - sen o úniku z nudného života dnešních mladých, sen o světě, v němž nebudu sám, v generaci postproduktivní populace, sen o možnosti úniku a nápravy pošramoceného života... Iluzivní je dokonce i pouhý sen zhubnout... Darren Aronofsky natočil fenomenální film a v intenci jeho pesimismu soudím, že sám musel na nějakých psychotropních látkách ujíždět. Jinak by nemohl natočit to, co natočil... Podobné filmy: Strach a hnus v Las Vegas, Trainspotting, Šňup, Acid House, Traffic - nadvláda gangů (12.11.2007)

Tento film mi ležel několik týdnů vedle DVD přehrávače. A když jsem si ho pustil, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začíná celkem poklidně (veselí dealeři & televizní show), ale postupem času se přidává neklid, paranoia, nejsitota, zmatek, absťák, sex a beznaděj. Líbila se mi forma vyprávění, smyčce v soundtracku, kamera a přesní herci (zvlášť Ellen Burstyn), překvapil také Marlon Wayans. Autor má pravdu, droga může být cokoliv. Cokoliv, na co se příliš upneme a čekáme od toho neočekávatelné. Záveřečné prostřihy mě absolutne odbouraly, stejně tak bezvládnost a slzy na postelích. U některých filmů či knih si opravdu uvědomíme, že máme v podstatě všechno. Tohle vydá za deset instruktážních varovných dokumentů. Brr... (15.11.2004)