Requiem za sen

Někým jsem byla před tímto filmem varována, někým mi byl doporučován ... co na to říct, no ... možná by ho měl vidět každý narkoman a v tu chvíli, kdy by dokoukával poslední minuty filmu a do uší mu zněla ta neskutečně pod kůži vtíravá a grandiózní hudba, tak v tu chvíli by típnul posledního jointa, zlomil stříkačku, vysypal a spláchl by to všechno do haj ... do záchodu... Já jsem dnes večer hlavně jen seděla a zírala na úžasně dokonalý projev Ellen Burstyn a jsem ji vděčná, že tu roli nakonec vzala, protože ten její výkon byl ... byl (teď se mi momentálně nevybavuje dostatečně silné a přesně označující superlativum) byl prostě fa-mó-zní! Čest všem, kteří se na filmu podíleli a Aronofského začínám od nynějška velebit, ámen. (05.12.2013)

Jako asi jsem ještě neviděl takhle hnusnej film a to myslím jako velký kompliment. Já si fakt nemyslím že tam byla jakákoli chyba co se filmografie, nápadů a režie týče. V tomhle ohledu je to jedno z těch AA věci které bez přemýšlení napálíte plný počet. Po stránce obsahu toho bylo ale moc. Jo ten film ukazuje drogy, ukazuje tohle všechno, ale i tak já jako divák potřebuju nějakou kotvu, to že furt dokola ukazuje explicitní snímky mě prostě fyzicky vyčerpalo. Na jednu stranu jo způsobilo to ve mě určitě emoci (velice nepříjemnou), ale je to strašně moc samoúčelné a v zásadě zbytečně. Když chceš člověku ukázat jak vypadá hovno nemusíš mu hlavu strčit do hajzlu a vás bohužel tenhle film v tom hajzlu topí.  zajímavé komentáře: Skejpr a Enšpígl (13.09.2020)

Tak po tomhle filmu se cítím totálně rozhadrovaná a v životě ho už nechci vidět. To jsou filmy, které jdou až na dřeň, ale tady vůbec nevím jak mám hodnotit něco tak smutného, beznadějného, frustrujícího, ufff, je to síla a ke všemu mně nedělá vůbec žádný problém tomu uvěřit. Zpracování bylo naštěstí takové, že si člověk při sledování uvědomí, že je to přece jen film a taktéž hudba, která Requiem dokonale podkreslila. Ale ano, já dám nejvyšší hodnocení i přes mé znechucení, protože na film, který má malé procento, se také malé procento lidí podívá a já si myslím, že pro mnohé by to mohla být jakási morální facka a třeba to někomu pomůže, aby si uvědomil, čemu podléhá a jaký z toho vyplývá ve většině případů závěrečný verdikt. (06.03.2016)

Tohle se neděje…. A pokud ano, tak se to zlepší..…. Kdo lépe dokáže ztvárnit halucinace, deliria či absťáky než D.Aronofsky? Snad jen skutečný život! Rozehrává před námi hru s krásnými lidmi, plnými optimismu, očekávajících úspěch, aby nám i jim postupně vzal všechny iluze. Nevnímám hudbu a jen tupě zírám a soucítím s nimi. A BUDE JIM TO VÁŽNĚ LÍTO! Tam kde jiný režisér polopaticky znázorňuje, ON svojí filmovou poezií jen naznačuje a my přesto vidíme. Stáčíme se do klubíčka a zkoumáme, kdo má šťávu, KDO JE VÍTĚZ. D.Aronofsky není režisér pro každého. Na jeho filmy musíte mít maximální klid. Jinak jdou mimo vás, protože SEHNAT PRACHY NENÍ PROBLÉM. CO BUDU MUSET UDĚLAT, ABYCH TO DOSTALA? PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ **** (04.03.2009)

Darren Aronofsky přinese rozkošné malé koťátko, vy se s ním bezmála dvě hodiny střídavě bavíte i škádlíte, aby vám ho režisér na konci podřízl před očima. i tak podobně by se mohl cítit labilnější divák Requiemu za sen. ale nehledě na vypjaté emoce, citové poutání diváků k postavám a spoluprožívání jejich martyria, nelze se zdravým úsudkem obvinit režiséra z citového vyděračství. to by se nesmělo jednat o mimořádně oduševnělý film mistrovsky vystihující všeobecné téma závislosti (zařadil bych ho směle mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou v čele s Trainspottingem), o neobyčejně působivě natočenou sugesci citů, která vyniká zejména sebejistou režií, excesivní kamerou a hereckým výkonem Ellen Burstyn. ne menší úlohu zastává Mansellova hudba, která pro mě ani dnes, po více než deseti letech od prvního zhlédnutí filmu neztratila na působivosti, ačkoliv je bez ustání zneužívána pro kdejaké music video na YT nebo televizní reklamy. bez Mansellovy nervy drásající hudby si nedovedu představit zvláště závěrečné okamžiky filmu, následované mimořádně ohromujícím pocitem katarze. Requiem je jednou ze součástí mé mladické fascinace filmem a i po všech těch letech zjišťuji, že ho nedovedu vnímat jinak, než tehdejšíma očima. (15.06.2012)