Requiem za sen

Vážení filmoví přátelé, nemá cen nic zastírat, film Requiem za sen mě naprosto zničil. Mám pocit, že život, jaký jsem žil doposud nemá žádný smysl ani budoucnost, proto na něj rezignuji. Lžu? Ano i ne. Film Reguiem za sen mě opravdu pomalu zabíjel. Celou kapitolu ZIMA jsem měl husí kůži a svíjel jsem se jako pes, kterého někdo zahnal do kouta. Kňučel jsem a se slzami v očích překonával sám sebe, když jsem se rozhodl ten proklatý film nevypnout. Vydržel jsem to, i když sám nevím proč tomu tak je, nevěřil jsem si. Co ale může za to, že mě tato část filmu svírala zevnitř a pomalu mi bránila v dýchání? Scénář to určitě není, neboť z něj nějaká ta větší dokonalost cítit není... Ano jedná se o geniální režii a hudební doprovod, bez těchto dvou složek by byl Requiem za sen zcela obyčejným, průměrným filmm. Přestože se jedná o jediný snímek, který mě takto hluboko zasáhl, nemohu jej milovat, ale musím jej nenávidět. Requiem za sen je jediný film, který bych býval ohodnotil i více než pěti hvězdičkami, přesto si jej nemohu v žádném případě zařadit do oblíbených. Proklínám ho. A tak vysoce jej hodnotím jen za tu bezchybně vytvořenou atmosféru absolutní bezmocnosti, kterou tak přesvědčivě vykreslil ve své poslední části. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem sám něco podobného pociťoval a musím vám říct že nic příjemného to není... Doufám že jej už nikdy neuvidím. (06.02.2006)

Skvělej a hodně depresivní film , který ukazuje jak lehlké je sklouznout k extrémní závislosti na drogách, při které je člověku už jedno co udělá aby dostal svojí drogu a zvláště konec je hodně drsný. Za povšimnutí stojí skvělá kamera a výkony všech hlavních herců, obvzlášť Jared Leto a Jennifer Connelly předvádějí skvělý výkon a dokonce i druhořadý herec Marlon Wayans ukázal že v něm něco je. (26.02.2005)

Darren Aronofsky přinese rozkošné malé koťátko, vy se s ním bezmála dvě hodiny střídavě bavíte i škádlíte, aby vám ho režisér na konci podřízl před očima. i tak podobně by se mohl cítit labilnější divák Requiemu za sen. ale nehledě na vypjaté emoce, citové poutání diváků k postavám a spoluprožívání jejich martyria, nelze se zdravým úsudkem obvinit režiséra z citového vyděračství. to by se nesmělo jednat o mimořádně oduševnělý film mistrovsky vystihující všeobecné téma závislosti (zařadil bych ho směle mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou v čele s Trainspottingem), o neobyčejně působivě natočenou sugesci citů, která vyniká zejména sebejistou režií, excesivní kamerou a hereckým výkonem Ellen Burstyn. ne menší úlohu zastává Mansellova hudba, která pro mě ani dnes, po více než deseti letech od prvního zhlédnutí filmu neztratila na působivosti, ačkoliv je bez ustání zneužívána pro kdejaké music video na YT nebo televizní reklamy. bez Mansellovy nervy drásající hudby si nedovedu představit zvláště závěrečné okamžiky filmu, následované mimořádně ohromujícím pocitem katarze. Requiem je jednou ze součástí mé mladické fascinace filmem a i po všech těch letech zjišťuji, že ho nedovedu vnímat jinak, než tehdejšíma očima. (15.06.2012)

Tohle by se mělo povinně preventivně pouštět všem, kteří uvažují o tom, že zkusí drogy a hlavně by to mělo být na denním programu na odvykací kůře (i když to už je obvykle pozdě). Tak sugestivní zobrazení čehokoliv ve filmu jsem už hodně dlouho neviděla. Co všechno je člověk ochoten podstoupit, aby sehnal trochu toho matroše? Co se může s člověkem stát (a mnohdy i stává), když se mu to podaří? A hlavně co všechno lze považovat za drogu? Odpovědi na všechny tyto otázky najdeme v Requiem za sen - opravdu silný příběh, navíc naprosto perfektně sestříhaný, natočený, ozvučený, hudebně podkreslený, fantasticky odehraný, originální (hlavně skvělá práce kamery) a co je hlavní, skvěle fungující jako celek. (20.02.2006)

Tak takovýhle depresivní film jsem snad ještě neviděl!! Zážitek ještě umocňuje fakt, že jsem před tím viděl Hotel Rwanda. Darren Aronofsky se svým druhým celovečerním filmem zapsal mezi režiséry první kategorie, což jen potvrdil o šest let později Fontánou. Herecké výkony ústřední Ellen Burstyn, Jareda Leta, Jennifer Connelly a Marlona Wayanse jsou brilantí, obvzlášť Burstyn, která si vysloužila i nominaci na Oscara. Společně s Trainspottingem, Kokaiem a Trafficem nejlepší film o drogách jaký jsem zatím viděl. Jinak už tak depresivní atmosféru podtrhuje ještě depresivnější hudba...... (09.01.2008)