Krvavá Amazonka

Aj keď jeden z alternatívnych názvov tohto snímku ho radí do kanibalského subžánru, opak je pravdou. Je to čistokrvné a v mnohých scénach šťavnaté dobrodružstvo, ktoré ako mnohé iné pralesné italo trash snímky obsahuje nejaké tie scénky zvieracieho násilia, ale kanibalizmu sa tu rozhodne nedočkáte. Silný a prekvapivo fungujúci film. (25.09.2011)

Velice kvalitní "kanibalský" film o "hodných" divoších a zlých běloších. Je jen dobře, že do rolí divošských kamarádek hlavní hrdinky nebyly obsazeny klasické amazonské indiánky, ale celkem pěkné herečky, o kterých by se dalo říci, že nemají s indiány skoro nic společného. Příběh se samozřejmě neobejde bez nějaké té nechutnosti, která je ovšem vyvážena romantickými sekvencemi a snímáním krásné amazonské přírody. Rozhodně mnohem lepší film než slavný Cannibal Holocaust. (14.03.2005)

Catherina Miles story se může ze všeho pyšnit nádhernou hudbou která je naprosto dokonalá. Ale to je asi tak vše v čem vyčnívá. Ostatní je takové nedomrlé, a poměrně chudé. Hlavně bych to neoznačoval jako horor ale spíše jako drama s pár krvavýma cákancema. Sám nevím co si o filmu myslet, líbil se mi ale rovnat se velikánům typu Canibal holocaust či Canibal ferox opravdu nemůže, ale mezi béčko typu Mountain of cannibal god či Canibal holocaust 2 se rozhodně rovnat může, ba co víc patří mezi to lepší. (26.02.2011)

Tohle je další snímek ze série filmů o lovcích lebek. Tento ale není tak násilný. 18-ti letá Catherine Miles se po smrti svých rodičů v Amazonii ocitá v kmeni indiánů. Musí se přizpůsobit jejich primitivním zvykům a odlišnému chování. Nakonec se zvykne a stráví tam celý rok. Film je vyprávěn z jejího pohledu během soudního líčení. Také tam nakonec najde i lásku v jednom z domorodců jménem Umukai, který se jí ujme a chrání ji. Nakonec to nebylo tak špatné. "Nesahej na mě!" (13.08.2015)

Krvavá Amazonka vznikla v roku 1985. Dalo by sa povedať, že v tom období vlna kanibalských hororov pomaly ale iste končila. Práve v tom období Mario Gariazzo prispel do umierajúcej vlny svojím kúskom. Jeho Krvavá Amazonka na prvý pohľad vyzerá ako klasický zástupca týchto filmov, ale skutočnosť je iná. Pobyt medzi kanibalmi je poňatý nezaujímavo. Je vidieť, že Giariazzo nemal záujem o divákovo šokovanie/zvracanie a ponúka prekvapivo málo vyložene odporných záberov. Nie je tu žiadne (!) rezanie penisov, ani prepichovanie ženských bradaviek. A znásilnenie (trademark kanibalských filmov) je nakrútené krátko, stručne a nie príliš „bolestivo“. Snímka pôsobí až absurdne romanticky a dobrodružne. Občas vyzerá vizuálne bombasticky, až som si myslel, či sa na produkcii nepodieľali aj Američania (ale prečo by to preboha robili?!). No nepodieľali, ide o čisto taliansku záležitosť. Na rozdiel od iných kanibalských titulov ale vyzerá miestami dokonca vysokorozpočtovo. Samozrejme mierne preháňam, ale oproti iným kanibalským hororom, ktoré fakt poriadne smrdia grošom, sme tentokrát niekde úplne inde. V Krvavej Amazonke naozaj chýbajú klasické atribúty jej starších príbuzných. Je tu len pár symbolicky odrezaných ľudských hláv a asi dve scénky, v ktorých zvieratá požierajú bez uhnutia kamery iné zvieratá. Je tu síce aj scéna, v ktorej krokodíl zaútočí na plavkyňu, ale zjavne ide o dreveno-umelohmotnú (a dosť trápnu) atrapu. Tento film podľa mňa neosloví nikoho. Fanúšikov kanibalských talianskych gore rozhodne sklame a tých, ktorí talianske kanibalské horory nenávidia, tiež. (28.01.2017)