Krvavá Amazonka

Catherina Miles story se může ze všeho pyšnit nádhernou hudbou která je naprosto dokonalá. Ale to je asi tak vše v čem vyčnívá. Ostatní je takové nedomrlé, a poměrně chudé. Hlavně bych to neoznačoval jako horor ale spíše jako drama s pár krvavýma cákancema. Sám nevím co si o filmu myslet, líbil se mi ale rovnat se velikánům typu Canibal holocaust či Canibal ferox opravdu nemůže, ale mezi béčko typu Mountain of cannibal god či Canibal holocaust 2 se rozhodně rovnat může, ba co víc patří mezi to lepší. (26.02.2011)

Romantický dobrodružný snímek (napodruhé se mi líbil ještě více) se odehrává v místech, kde ve stejném roce natáčí R.Deodato Sejmi ho a běž (Cut and Run). Není divu, vodopády a okolní džungle jsou čarokrásným místem. Lyrická část přináší pohled na divokou přírodu - lovící leopard (sejmutí opičky ze stromu je bravurní), tukan, jeřáb, opice, želvy, krokodýli, tapíři, hadi, hmyz..., epická předkládá dramatický osud 18 leté dívky (Elvire Audrayová, co nemá prsa!, se dožila pouhých 40 let), jež stráví rok mezi divochy. Byť je divák ušetřen kanibalských orgií, pro násilí se nejde daleko - uřezané hlavy, požírání (plastovým) krokodýlem, ohlodání hmyzem či probodnutí šípem...je na denním pořádku. Kamera snímá krásné obrazy za doprovodu klasické hudby (Franco Campanino), bez níž by tyhle filmy ztratily část svého kouzla. Technická kvalita snímku je opět bezchybná. (22.10.2015)

Na začiatku je veľmi dobrá scéna, čo sa týka kanibalských filmov. Gore na úrovni, krutosť, brutalita, ale aj prekvapenie. Po tejto scéne čakáte na ďalšiu. No bohužiaľ žiadna už nepríde. Ale nevadí film aj ak ponúka krásne zábery prírody a zvierat. Celé je to proste romantická dráma, vrcholiaca ako súdna detektívka. Na film sa dá pozerať a neurazí po žiadnej stránke. Netreba hlavne čakať klasický kanibalský film.... (06.04.2010)

V roku 1985 natočil taliansky režisér Mario Gariazzo snímok "Krvavá Amazonka" (Schiave bianche: violenza in Amazzonia). Hneď na začiatku tohto filmu sa hovorí, že je vernou rekonštrukciou udalostí skutočného príbehu. Miesta a sled udalostí sú rovnaké ako pred desiatimi rokmi, kedy Catherine Miles Armstrongová prežila svoj neuveriteľný príbeh. Dnes Catherine žije v Londýne a konečne zverila svoje starostlivo strážené tajomstvo jednému novinárovi a dovolila mu, aby vytvoril tento film. Neviem, či je to pravda alebo len vypočítavý ťah na prilákanie divákov, ale mne na tom ani nijak zvlášť nezáleží. Ja som sa tešil predovšetkým na starú klasickú taliansku cannibal boom filmárčinu a exotické prostredie amazonského pralesa. No a ako som bol nakoniec spokojný? Zhruba tak na dve hviezdičky. ** (21.06.2023)

Další kousek ze série alternativních pokračování Deodatových Cannibal Holocaust, který ovšem lehce vybočuje z řady a to už jenom tím, že není o kanibalech... Ano, místo lidožroutských orgií se dočkáme akorát jemné romance, nádherné krajiny a jen občas nějaké té nechutnosti. Odvážil bych se jej přirovnat až k pohádce. Rozhodně to ale není na škodu. Catherine Miles Story poteší především půvabnou hlavní hrdinkou a opatrně se budující atmosférou plnou nejistoty a prvotních obav z domorodců a zeleného pekla kolem. No a v poslední třetině filmu na nás opět čeká nevyhnutelná otázka, kdo je nakonec tím primitivem. ´Sou to domorodí obyvatelé amazonské džungle nebo hlava mazaná, člověk vychytralý? Zamrzí taky absence soundtracku typyckého pro kanibalské horrory osmdesátých let. (18.04.2006)