Goro, biely pes

Příběh je o věrném přátelství psa a člověka. Je vůbec možné, že seriál je tak starý? Na něm jsem vyrostla. Vždycky mě dokázal strašně dojmout. Cítila jsem šílenou bezmoc, když Reiko zkoušela pískat na píšťalku, ale Goro se neobjevil. Nepochopí, kdo nemá doma věrného psa, který vás bezmezně miluje. Už jsem zase sentimentální. Tu píšťalku mám doma v šuplíků. Buď nefunguje nebo je můj pes hluchý. (27.01.2009)

Žádnej plyšovej pes, kterýho jsem kdy v životě měl, nemohl mít jiné jméno... Goro a píšťalka. Nezapomenutelná vzpomínka na to, když jsem byl prcek. A úžasná melodie. Ti, kterým je míň, asi nepochopí, že tohle je kult. Že to, že se všechny díly objevily na netu, je neuvěřitelný a sedím u toho a vzpomínám, jak jsme kdysi seděli všichni okolo malý černobílý televize a ubulenejma očima koukali a drželi palce. Tenhle seriál je vyděračskej, manipuluje citama. Kdybych ho měl hodnotit teď, je to stěží na dvě hvězdy, ale za ty vzpomínky a za nostalgii - jasných 100%. (11.12.2014)

Od doby, kdy jsem Gora viděl v Magionu, uteklo spoustu vodu. Dnes mi to přijde šíleně dlouhé, nekvalitně natočené, místy hloupé a nelogické. Co zůstalo je nezapomenutelná japonská písnička, skvělý pes, šíleně zastaralý dabing a moudro "zmatený jako Goro před Tokiem". Překvapí množství násilí a docela dost mrtvých. A také to, kolik lidí mé generace (1980) si tento seriál pamatuje. Sbohem a šáteček, Goro. (03.01.2024)

I když jsem tento seriál na začátku 90. let v TV sledoval a asi před deseti lety znovu shlédl, mimo nostalgie to ve mně nevyvolalo žádné hlubší pocity a od té doby jsem neměl potřebu se na Gora znovu mrknout. Celé to na mě působí jako prvoplánové citové vydírání a navíc se to strašně vleče. Možná by bohatě stačila stopáž celovečerního filmu a bylo by to daleko únosnější. Tak či tak, filmy a seriály, v nichž je hlavním hrdinou pes či jiné zvíře mě nikdy moc nebraly. Objektivně je to spíš na lepší 2 *, ale vzhledem k tomu, že tento seriál přece jen patří již mezi ty diskriminované a zřejmě už asi nikdy v televizi nepoběží, zaokrouhlím to na 3 *. 50% (20.12.2015)

Nedávno jsme si pořídili psa a s ním i takovou zvláštní píšťalku. A hádejte, na co jsem si okamžitě vzpomněl? Bohužel je to ovšem to jediné, co si kromě písně z celého seriálu pamatuji. Plus samozřejmě ještě to, že jsem tuhle japonskou verzi Lassie se vrací strašně miloval. Až to někde seženu, musím se na to podívat a objektivně to ohodnotit, protože kdybych to měl hodnotit jen z matných vzpomínek, tak tomu musím dát pět hvězdiček. Po třech letech a jednom zhlédnutí Dlouho jsem se odhodlával si seriál pustit. Asi jsem se bál velkého zklamání. Ale nakonec jsem se rozhodnul a musím říct, že správně. Těch pět hvězdiček je možná opravdu hlavně z nostalgie, protože ta z toho čišela každou minutou. Každý druhý záběr ve mě vyvolával vzpomínky, a přestože jsem byl přesvědčený, že si z toho nic nepamatuji, dávno zapomenuté neuronové cestičky začaly vydávat zasunuté vzpomínky. Ovšem odhlédnu-li od té ohromné nostalgie a příšerné kvality záznamu (i tak chvalořečím toho, kdo to patrně z VHS zdigitalizoval), musím konstatovat, že je to prostě úžasné. Kdo má rád pejsky, musí být přímo nadšen. Je to srdceryvný doják, těžící z roztomilosti a hlavně věrnosti našich čtyřnohých miláčku. Goro je tu sice nadpes, co všechno vycítí, ví, no a zkrátka je prostě jednička, plus je tu i pár jiných menších či větších kotrmelců, ale u seriálu jsem se i tak bavil náramně, o pejska a hlavní hrdinku Reiko (nějak jsem si u toho vzpomněl, že jsem do ní byl ve školce platonicky zamilován) jsem měl strach, i když jsem si matně vzpomínal, že to dopadlo dobře, a zkrátka jsem jim fandil, aby už se konečně potkali. Myslím, že pro děti to musí být ještě stokrát lepší a když já byl ve svém věku nadšen, proč by nebyly dnešní děti? Televize, proč nereprízujete Gora?! (02.07.2011)