Epizódy(9)
Obsahy(1)
Japonské dievčatko Reiko Kitamori spokojne nažíva so svojim tatínkom v Tokyu i s jej krásnym a oddaným psíkom Gorom z rodu Kishu. S láskou chodí na hrob svojej mamičky a "rozpráva sa" s ňou, akoby ešte stále bola s ňou. Snaží sa celým srdcom i dušou pomôcť tatínkovi potlačíť smútok, ktorý potláča hlboko vo svojom vnútri. Do života im ale vstúpi otcov dávny priateľ, ktorý ho požiada o ulovenie obrovského medveďa, ktorý mu znepríjemňuje žívot a aj ľuďom na okolí. Otec aj Goro sa vydávajú na ďalekú cestu a Reiko ostáva doma, v Tokyu. Onedlho sa Reiko dozvedá smutnú správu, že otec podľahol zraneniam, ktoré mu spôsobil medveď a Goro sa stratil. Vydáva sa na cestu naprieč Japonskom nájsť svojho psíka a Goro, toto oddané a statočné stvorenie sa vydáva hľadať svoju milovanú Reiko. Čakajú ich dobrodružstvá o akých ani nesnívali... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (120)
Od doby, kdy jsem Gora viděl v Magionu, uteklo spoustu vodu. Dnes mi to přijde šíleně dlouhé, nekvalitně natočené, místy hloupé a nelogické. Co zůstalo je nezapomenutelná japonská písnička, skvělý pes, šíleně zastaralý dabing a moudro "zmatený jako Goro před Tokiem". Překvapí množství násilí a docela dost mrtvých. A také to, kolik lidí mé generace (1980) si tento seriál pamatuje. Sbohem a šáteček, Goro. ()
I když jsem tento seriál na začátku 90. let v TV sledoval a asi před deseti lety znovu shlédl, mimo nostalgie to ve mně nevyvolalo žádné hlubší pocity a od té doby jsem neměl potřebu se na Gora znovu mrknout. Celé to na mě působí jako prvoplánové citové vydírání a navíc se to strašně vleče. Možná by bohatě stačila stopáž celovečerního filmu a bylo by to daleko únosnější. Tak či tak, filmy a seriály, v nichž je hlavním hrdinou pes či jiné zvíře mě nikdy moc nebraly. Objektivně je to spíš na lepší 2 *, ale vzhledem k tomu, že tento seriál přece jen patří již mezi ty diskriminované a zřejmě už asi nikdy v televizi nepoběží, zaokrouhlím to na 3 *. 50% ()
Jako malý jsem tenhle seriál žral. A je to škoda, že již tento seriál nedávají. A jelikož mám doma podobného chlupáče, tak nemůžu jinak než * * * * ()
Seriál mého dětství... Na tu bídu, co tenkrát dávali, to byla pecka. Úvodní melodii nikdy nezapomenu. Brečela jsem jako želva. Docela bych si dala reprízu. Čistě ze sentimentu. ()
Za komárů skoro jediné co se dalo sledovat. ()
Dnes už dávno zapomenutý seriál, který jsem jako malý zbožńoval. Dnes by Goro asi nebyl ničím výjimečným, ale pro mě TENKRÁT rozhodně byl. Chtěl bych ho po těch sto letech znovu vidět. ()
Může mi někdo dnes říct, co mě na tom tehdy tak dojímalo?? ()
Ach, to bylo nějakého pláče... ()
Cista nostalgie :-))) ale ten uvodni voiceover o cloveku a psu vyloudi slzicku i dneska :-) ()
Tak kruté citové vydieranie ma poznačilo na celý život :) Neviem, či by som bola ochotná a mala odvahu pozreť sa na to znova :) ()
Z celého seriálu si nejvíc pamatuju scénu, kdy jdou Reiko a Goro proti sobě po stejné silnici a nebýt někoho v autě, kdo nabídne Reiko svezení, konečně by se setkali. ()
4 hvězdy spíš za vzpomínku, protože seriál si pamatuju jen matně. Každopádně vím, že jsem u něj hrozně brečela a celou dobu přála Gorovi, aby už nebyl zmaten a setkal se s Reiko:-) ()
Myslím, že posledný diel som ako malý nevidel, takže ja doteraz ani neviem, ako sa to skončilo. ()
Nerada na to vzpomínám, to byla hrozná depka. ()
Goro, to je legenda. Mimochodem, to bylo docela slušný drámo... Dnešní generace asi ani Gora nezná, co? [7/1O] ()
Ten seriál jsem naposled viděl někdy v 80. letech a utkvěly mi dvě vzpomínky: 1. Neuvěřitelná nuda. 2. Hlavní postava měla píšťalku pískající na frekvenci, kterou slyší jen psi a která měla dosah cca 1-1,5 km. V jedné scéně byl Goro od své majitelky tak půl kiláku, ona pískala a on nic neslyšel... takže seriál mohl mít další díly. ()
Trocha nostalgie, ukrutně natážený návrat psa ke své paničce, je to tklivé, všichni drželi palce a pak skoro uronili slzu, že zase nic.. ()
Tohle mě v dětství rozsekalo takovým způsobem, že už to nechci nikdy vidět. Víc už jsem brečela snad jen u Hačiko. ()
Dosť dlho som odkladal aj sa obával po dlhých rokoch znova pozrieť tento u mňa kultový seriál z detstva. Obával hlavne toho, či toto pripomenutie nezničí moju nostalgiu spred tridsiatich rokov. Teraz po zhliadnutí môžem ale povedať, že nebanujem... nebanujem, že som strávil s týmto seriálom tri večery, že som znova po rokoch zažíval tú neúnavnú vytrvalosť a túžbu, s akou sa Reiko s Gorom hľadali. Samozrejme, už som to tak veľmi nepreciťoval, ale aj tak sa našli scény, ktoré človeka ozaj dojmú... napr. keď Gora potom, čo ho bezvládne našla ležať na ceste, vyliečila dievčina, ktorá sama bola nevyliečiteľne chorá... ()
Z nostalgie...kvalita by byla na diskuzi... ()
Reklama