Revízori

Život je všude. Kde je život, tam jsou lidi. Kde jsou lidi, tam je dobro. Kde je dobro, tam je zlo. Dobro a zlo mezi sebou vede věčnou válku. A režiséři o tom budou do skonání věků natáčet filmy. Antal Nimród nám nabízí pohled mezi prapodivnou komunitu budapešťské podzemky. A je tu život... . Mohl bych napsat, že tady zase ti dobří bojují proti těm zlým, ale není tomu tak. Zlí jsou všichni, jen někteří více. Jako ve filmech Scorseseho nebo Tarantina. „Tarantinovský“ je rovněž šibeniční humor a vůbec, inspirací ze západu je patrných mnohem víc. Ještě žádný film se však komplet neodehrával v prostředí metra, obyčejného metropolitního metra. Kdo někdy potkal revizora v pražském metru, kdo někdy zakopl o spícího bezďáka, kdo se někdy pár stanic vezl s partou ožralých hooligans, pro toho již žádná další jízda metrem nebude jako dřív (viz. Čelisti vs. moře). Když si odmyslíme mysteriózní přízrak, není tu nic, co by nemohl zažít kdokoliv z nás. Věřím, že i režisér při psaní scénáře vycházel z vlastních zkušeností. Možná i proto, že se jedná o maďarský film, připadalo mi dění v něm bližší než americké historky z podsvětí. Pořád je však třeba mít na paměti slova zaměstnance metra z úvodu filmu: „Následující dění je pouhopouhou fikcí. Veškeré osoby zde zobrazené nemají zhola nic společného s realitou. Je to jenom symbolický souboj dobra se zlem.“ 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, Radek99, dobytek, Frankie (28.01.2006)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Režisér ve filmu vytvořil zajímavý svět, říše metra. Svět sám pro sebe. Temná kouzlo tohoto světa je navíc dobarveno hypnotickou hudbou. Na druhou stranu je však metro největší devizou i nevýhodou filmu. Přeci jen jsou kulisy betonových tunelů nedostatečné, aby udrželi pozornost 140 minut. Zábavnost filmu časem stagnuje a film se dostáva do rozhraní mezi komedií a dramatem. Na konec jsem se opravdu těšil. Režisér je ale rozhodně talent a jsem zvědavý na jeho další produkci. (20.11.2006)

Nestává se mi až tak často (vlastně vůbec), abych se cestou z kina hádal, o čem ten film vlastně byl! Revizoři jsou příjemně jiní - po americku natočení, ovšem zároveň tak nějak ošuntěle východoevropští, napínaví, ovšem se spoustou míst k zasmání, možná i zamyšlení. Proč neumíme u nás natočit nějakou specifickou variaci na žánrový film? Ne, Snowboarďáky neberu... :o) (09.08.2005)

Maďarskou kinematografii moc neznám a tak mě mile překvapil tento segedínský guláš při kterém se chvíli smějete, pak chvíli nevěřícně kroutíte hlavou, abyste  posléze přemýšleli, kdo je záhadný muž s kapucí, který zabíjí nevinné lidi v metru. Celý film doprovází elektronická hudba, která je blízká mému srdci a kterou k tomuto filmu složila místní elektro kapela Neo. Občas vám to připadá jako byste se ocitli v pražském metru, protože podoba některých stanic je neuvěřitelná. Ale i nátura některých lidí jako by byla vystřižená z naší metropole. No zkrátka, kultura našich dvou národů je dosti podobná a s příběhy některých občanů je snadné se ztotožnit. Až na ten jazyk, to když na vás vyhrnou hned na začátku tu jejich hatmatilku, tak se z vás po zbytek filmu stane pěknej langoš natřenej česnekem a posypanej sýrem. Tento film je taková sonda do života lidí žijících v postkomunistickém Maďarsku, kteří odolávají všem různým nástrahám kapitalistického nového světa a to doslova, jelikož hlavní hrdina je tak trochu bezdomovec, protože přespává v metru a přes den se živí jako revizor, což je asi ta nejlepší práce, kterou si člověk může vybrat, když chce aby se stal psychicky vyrovnaný občan první kategorie. Co si budeme povídat, asi každý z vás někdy zažil, když do dopravního prostředku nastoupil revizor a myslím si, že je to nepříjemný pocit a to ať už máte jízdenku či ne, tak vždy cítíte tu atmosféru nezvladatelného dusna. Samozřejmě zde jsou vykresleny hlavně ty zábavné historky, kterým se musíte smát, ale realita je většinou jiná a i hlavní hrdina nakonec uvidí světlo na konci tunelu, jelikož se zamiluje do dívky v medvědím obleku, která se ho pokusí vyprostit z tohoto marasmu. Do toho tam máme kriminální zápletku s řadou neskutečných minel, které vypadají jako z nějakého nadpřirozeného paralelního světa, které si hlavní hrdina představuje ve svém asi tak trošku narušeném mozku. Za překvapivou zábavu skoro od našich sousedů s vůní a příchutí nefalšovaného maďarského guláše dávám zasloužených 90%. (18.06.2021)