Revízori

Fraška tvořená pracovním životem revizorů v Maďarském metru, která si bere na paškál jak revizory, tak cestující a celkovou bezvýchodnost podzemního světa. V němž ovšem nechybí láska, ale ani boj s vnitřními démony a taky trochu Donie Darko momentů mysteriozního charakteru. A hlavně ta scéna na lavičce s medvídkem je pro mě asi jedna z nejromantičtějších scén ever. (17.05.2018)

Maďarskou kinematografii moc neznám a tak mě mile překvapil tento segedínský guláš při kterém se chvíli smějete, pak chvíli nevěřícně kroutíte hlavou, abyste  posléze přemýšleli, kdo je záhadný muž s kapucí, který zabíjí nevinné lidi v metru. Celý film doprovází elektronická hudba, která je blízká mému srdci a kterou k tomuto filmu složila místní elektro kapela Neo. Občas vám to připadá jako byste se ocitli v pražském metru, protože podoba některých stanic je neuvěřitelná. Ale i nátura některých lidí jako by byla vystřižená z naší metropole. No zkrátka, kultura našich dvou národů je dosti podobná a s příběhy některých občanů je snadné se ztotožnit. Až na ten jazyk, to když na vás vyhrnou hned na začátku tu jejich hatmatilku, tak se z vás po zbytek filmu stane pěknej langoš natřenej česnekem a posypanej sýrem. Tento film je taková sonda do života lidí žijících v postkomunistickém Maďarsku, kteří odolávají všem různým nástrahám kapitalistického nového světa a to doslova, jelikož hlavní hrdina je tak trochu bezdomovec, protože přespává v metru a přes den se živí jako revizor, což je asi ta nejlepší práce, kterou si člověk může vybrat, když chce aby se stal psychicky vyrovnaný občan první kategorie. Co si budeme povídat, asi každý z vás někdy zažil, když do dopravního prostředku nastoupil revizor a myslím si, že je to nepříjemný pocit a to ať už máte jízdenku či ne, tak vždy cítíte tu atmosféru nezvladatelného dusna. Samozřejmě zde jsou vykresleny hlavně ty zábavné historky, kterým se musíte smát, ale realita je většinou jiná a i hlavní hrdina nakonec uvidí světlo na konci tunelu, jelikož se zamiluje do dívky v medvědím obleku, která se ho pokusí vyprostit z tohoto marasmu. Do toho tam máme kriminální zápletku s řadou neskutečných minel, které vypadají jako z nějakého nadpřirozeného paralelního světa, které si hlavní hrdina představuje ve svém asi tak trošku narušeném mozku. Za překvapivou zábavu skoro od našich sousedů s vůní a příchutí nefalšovaného maďarského guláše dávám zasloužených 90%. (18.06.2021)

Šílenej film o ještě šílenějších revizorech, který se celý odehrává v prostorách v Budapešťského metra. Revizoři zmateně pobíhají po nástupišti, chytají černý pasažéry, občas dostanou do držky a mezitim máme možnost slyšet několik rozhovorů, který snad mají obsahovat nějaký poselství. Ale spíš bych řek, že všechny ty rozhovory jsou naprosto o hovně. Když tak koukám na ostatní hodnocení, tak mam pocit, že mi nejspíš něco uniklo. Vzhledem k tomu, že se o tomto filmu mluví dokonce jako o kultovnim, bych řek, že je to akorát další kultovní sračka... (17.11.2006)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Totálne luxusná záležitosť. Budem znieť ako maďarón, ale na takto parádne komponovaný, premyslený a hlavne brilantne zrežírovaný film sa česká a slovenská kinematografia nezmôže možno ešte 10 rokov. Funguje to v každom ohľade. Ako napínavý thriller pracujúci s neustálym nahadzovaním otázok, postupným odkrývaním tajomstiev a záverečným takmer hororovým vyvrcholením. Ako miestami strhujúci akčný film. Ako romanca. Ako symbolické podobenstvo. Sem-tam ako šialene vtipná komédia ("Ogrcal si mi topánky? Nevadí. Môžeš sa na mňa ešte aj vyšťať."). Má to výborný soundtrack a perfektnú atmosféru. Až na kosť to využíva možnosti zvolenej témy (velín, ktorý vyzerá ako dekorácia z Blade Runnera, súperiace "gangy" revízorov, pestrá prehliadka kontrolovaných indivíduí, zábavný rušňovodič, revízorská mytológia vrátane zjazveného veterána, obávaní "kravaťáci" atd., atd.). No a samozrejme skvelí herci. Už dávno som s takou chuťou nedával 10/10. Predators budú v Antalovej réžii trikrát zaujímavejší, ako keby ich natočil sám Rodriguez. (25.08.2009)