Johnny Mnemonic

Hodně, ale opravdu hodně nepovedená cyberpunková filmová kreace, jejíž zápory byly ještě víc zdůrazněny s příchodem filmů, jako byl třeba Matrix. Složitý datový svět ukrytý v chipu v hlavě Johnny Mnemonica je možná přehlednější a uspořádanější než filmový útvar sám. Johnny Mnemonic je prostě jeden velký zmatek. Snad jediným skutečně zásadním pozitivem tohoto sci-fi snímku je herecká účast Henryho Rollinse, který tu dostává větší prostor než třeba v Lynchově Ztracené dálnici. A já ho mám (pro jeho v takovéto formě neobvyklé spojení intelektuálního rozměru s fyzickými dispozicemi) rád... (03.09.2007)

Necital som poviedku, takze neviem do akej miery ju filmove spracovanie dokalicilo. Mne to po dejovej stranke pripada v pohode. Reeves sa musi dostat z bodu A do bude B, aby dostal zhlavy 320 GB dat a popritom zlepsil svet. To by mohlo fungovat rovnako dokonale ako v Matrixe, keby ta cesta bola vyplnena mnozstvom spickovych akcnych scen. Ale nie je. Akcnych scen je len par a su dost priemerne. K tomu sa to cele odohrava v hnusnom prostredi, takze po vizualnej stranke sa nie je na co pozerat. Cely film nakoniec zaujme len dvoma aspektami. Rôznorodym hereckym obsadenim, ktore by som v jednom filme nikdy necakal a naivnou predstavou o tom ako bude vyzerat internet a par dalsich veci v buducnosti. 4/10. (20.10.2015)

Pokusy o zfilmování zvláštních světů autorů sci-fi se zřídkakdy setkávají s úspěchem; u spisovatele tak výjimečného, jako je zakladatel kyperpunku William Gibson, je úkol o to těžší, že jeho "vizuální" poetika pracuje s ostrými "střihy" a s metodou dynamické koláže. Už druhá autorova povídka Johnny Mnemonic (1981) byla navržena na prestižní cenu Nebula. Právě kvality tohoto výrazného textu zřejmě přitáhly o čtrnáct let později zájem filmařů. Scénář : William Gibson Kamera : Francois Protat Hudba : Brad Fiedel Hrají : Keanu Reeves jako Johnny a Dolph Lundgren jako pouliční kněz. (14.05.2011)

Je pravda, ze reziser zkazil dobrej namet, ale me to tak spatny neprislo a dobre sem se u toho bavil. Trchu mi vadilo, ze reziser tam haze postavy jak se mu to hodi a dialogy nic moc neosvetli a kamera je hodne spatna, ale jinak v pohode. Akce sice neni nijak uzasna, ale da se a pribeh hezky odsejpa. Herci sou taky v klidu az na Lundgrena, kterej slusne prehrava. Proste prumernej film s dobrym nametem. (17.03.2005)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)