James Bond: Vyhliadka na smrť

Klasicky povedená bondovka, kde ovšem záporák Christophera Walkena těžce drtí Bonda těsně před domovem důchodců v podání téměř šedesátiletého Rogera Moora. Bondovky s ním považuji za ty nejpoveděnější, ale prostě 58 let je na postavu bonda mnohem víc, než je zdrávo. Jinak hlavní devízou poslední Rogerovi bondovky jsou krom skvělého záporáka, ještě suprový song od Duran Duran a také finále na Golden Gate. 75% (05.10.2010)

Ano, byla to vyhlídka na vraždu, ale na vraždu páně scenáristy. Ač jistě dělal, co mohl a do tohoto špionážního guláše neustále přimíchával další a další ingredience, neumíchal z toho nic moc poživatelného. Co chvíli vybublá na povrch zapáchající kousek starého masa (Moneypenny), cosi šlachovitého (May Day), cosi neoškubaného (Ms. Sutton), vejce (Bond) a nějaký ten košťál (Zorin). Nabyl jsem dojmu, že tohle už asi nikoho nebavilo natáčet. Taková poslední křeč. Žádné nové nápady (lyžovačka, honičky, divoká stvoření). Jedinou inovaci, kterou jsem postřehl, bylo, že si Bond jako správný agent se špatnou pamětí dělal zápisky z nějakého odposlechu. Napsal asi čtyři slova. Bond je zde prostě omezený... Spíše je zde jako nějaký upjatý detektiv ze staré školy, takový anglický pan Monk, než nějaký super agent britské tajné služby. Do kladného hodnocení bych zahrnul především Grace Jones, která dokázala na sebe poměrně snadno strhnout veškerou pozornost. Ani Walken nebyl špatný. Byl to úctyhodný protivník, ale protože pokaždé odmítal asistovat u Bondova zabití, vždy mu Bond upláchl a z velkého záporáka stal se v průběhu filmu pěkný pitomec. Jakoby se držel tradičního hesla: Chci zničit svět, ale rozhodně kašlu na to, co udělá nějaký můj imbecilní poskok s nejlepším agentem světa, kterého jsem konečně po mnoha peripetiích zajal. Osmdesát procent filmu nuda jako v Turínském koni, ale ke konci je to už tak napínavé, že mi samou nervozitou začaly padat na zem tortily . (17.11.2012)

Moore už tady sotva leze, ale jeho loučení s agentem 007 je důstojné. Výrazně mu pomáhá démonický Walken. Osvěžujícím prvkem je i Bondovo gentlemanství, které je o to působivější, když má k dispozici jednu z nejkrásnějších bond girl. Dává tak zapomenout na přerod v brutální macho, které přišlo po Conneryho odchodu. (03.05.2019)

Přepálený "supermoderní" Bond, plný šílené estetiky (barvité kulisy, crazy účesy, ulítlá hudba) a téměř šedesátníka Moorea, který si musí v každé třetí scéně otravně pomáhat střihem, či dokonce zadní projekcí. Věc, která v osmdesátých letech prakticky vymizela. Nečekal bych ji ve vysokorozpočťáku s takovým renomé, jaké si v tu chvíli celkem zdatně vytvářel příběh agenta 007. Glen, ač se snažil v posledním příběhu Rogera Moorea vsadit vše na divokou akci a nákladné pyrotechnické kousky, úspěch se dostavil jen na půl, tedy technicky je View to a Kill do té doby nejnadupanější bondovkou, Walkem je brilantní, ale chybí kouzlo "klasiky", chybí vychytávky a typické trademarky. Tváří se to spíše jako čistokrevný akční thriller, který ale kapacitně nestačí a dýchavičný hlavní protagonista už tuplem ne. (20.05.2014)

Mooreovo loučení stálo skutečně za to. Pokud přehlédnu, že kvůli hlavnímu představiteli byl evidentně upravován scénář a i natáčení, aby se co nejvíc zakryly jeho možnosti, tak nemám ani moc výtek. Christopher Walken hraje jako Bůh a jeho psychopatická extravagance mu bezvadně sedí. Navíc Bond předčil i Terminátora, jelikož skoro 30 let předtím než se na jeřábu proletěl Arnie, tak James už měl tuhle zkušenost dávno za sebou, a to se cení. Sice jsem rád, že se Roger rozloučil nadobro, jelikož to místy vypadalo jako sraz důchodců, ale musím uznat, že věděl jak na to. (04.02.2007)