Yeonae soseol

Jeden z korejských kousků, který skvěle předvádí, v čem je tato filmografie naprosto odlišná od evropsko-americké tvorby stejného žánru. Skvělý humor, romantika, drama, dojemnost, výborně natočeno a zahráno, brilantní v detailech, krásná hudba i prostředí. Z hlavy asi nikdy nedostanu momenty když Ye-jin na oslavě zpívá tu písničku, to jsou prostě srdcovky a nejen tento kousek mohu sledovat pořád a pořád. Na kouzelnosti celého snímku má pochopitelně lví podíl celá hlavní trojice, nedokáži si tohle dílo představit bez nikoho z nich, zejména zde křehounká Son Ye-jin je úžasná a nejen díky ní je to nádherná romantická podívaná takového nevinného rázu dospívajících, a o to kouzelnější než jakýkoli dospělácký snímek. Je naprosto nepodstatné, že jsem to viděl již asi 5x, stejně mne to dokáže opět rozesmát, dojmout a rozbrečet - nejen protože to je nádherný film, ale i protože úchvatná Lee Eun-joo již není mezi námi... (23.02.2015)

Bez umírání není romantika. V Koreji. Jižní. Ačkoli mě to většinou dost štve, zde nejobvyklejší korejské klišé fungovalo. Posledních dvacet minut. Třikrát žel, první hodinu dvacet pět se především připravovala půda pro hezké vyústění. Což jsem takřka nevydržel a skoro vypnul, přes mé oblíbené herce. Jsem si skoro jist, že napodruhé, se znalostí konce, by se mi koukalo na začátek mnohem lépe. Nevím, možná to svědčí něco o mně jako neschopném divákovi. Ale já tu jsem jen jako pasivní element: Spíš je na vině ten, kdo mě měl zaujmout, tedy režisér. Subjektivně hodně selhal. (17.11.2012)

Tenhle film je pro mě srdcová záležitost, co se týče korejských filmů. Ani nedokážu vyjádřit jak neskutečně nádherný film tohle je. Smrtící nálož na city přicházi zhruba v poslední čtvrthodině, kdy umírá Soo-in (později se Ji-hwan dovídá, že to byla Gyung-hee, jelikož si dívky prohodili jména) je neskutečně silná scéna, poté setkání po letech s pravou Soo-in a záverečná scéna, kdy Ji-hwan čte dopis od obou dívek, zvlášť pravé Soo-in. Film podbarvuje velice pěkný soundtrack. Pokaždé, když uslyším hlavní melodii z filmu, tak mě stále vždy zamrazí. Pro mě velice silný zážitek, na který nikdy snad nezapomenu. 100 %, jak jinak. (08.11.2009)

Pořád tu překlikávám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec nechávám těch pět. Tenhle příběh si to zaslouží. I kdyby jenom za to, že v posledních dvaceti minutách mi se mi na těle usadily zimomriavky a nechtěly ty mrchy ani za nic pryč. Tak krásný a něžný "milostný trojúhelník" jsem ještě neviděla. A i když jsem si myslela, jak to má zase předvídatelný děj, tak jsem se hrubě zmýlila. Předvídatelný byl, ale jenom do určitého okamžiku... Krátce a jednoduše - zase mě ti Korejci dostali. (15.04.2012)

Myslíte, že výrazy "jedinečné" a "deja vu" nelze zkombinovat? Korejské romantické filmy jsou všechny prakticky totožné, když tedy budeme hovořit povrchně. Mají podobný děj, podobné scény, podobnou hudbu, podobné herce, podobné pointy. Ale v každém z nich je něco, co z něj dělá jedinečný fenomén, je tam to něco nepopsatelné, nevyjádřitelné, neuchopitelné. Každý má vlastní duši a vlastní srdce. Objevíte v nich tolik poetiky, tolik lásky, že kdyby Shakespeare měl tu možnost Lover's Concerto (nebo jiný korejský velkofilm) vidět, roztrhal by plný závisti sonety a uznal, že o lásce nic neví. Lover´s Concerto mě co do emocí totálně odrovnalo, opět jsem oněměl, opět jsem si musel neustále utírat slzy. Všichni tři herci jsou bezvadní, velice sympatičtí a prožíváte s nimi každou situaci. O to víc pak člověka zasáhne zpráva, že ta krásná a úžasná herečka Eun-ju Lee je mrtvá. (01.06.2006)