연애소설
Lover's Concerto
Réžia:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(viac)Recenzie (104)
Po skončení filmu som si pomyslel, že mi zrejme niečo uniklo, pretože každý ( podľa hodnotenia a komentov, ktoré som si prečítal) bol z neho evidentne namäkko. Pre mňa to bol film o veľmi ochotnom idiotkovi a dvoch holkách, ktoré ho len namotávali a nechceli mu dať. Navyše plný infantilných scén a muziky, pri ktorej ked' už bežali záverečné titulky (chvalabohu!) som si iba pomyslel, že ''Kto neskoro chodí...'' . Jednu hviezdičku udeľujem za scénku s hodinami na začiatku filmu. Ten nápad s nimi bol fantastický podľa mňa. ()
Myslíte, že výrazy "jedinečné" a "deja vu" nelze zkombinovat? Korejské romantické filmy jsou všechny prakticky totožné, když tedy budeme hovořit povrchně. Mají podobný děj, podobné scény, podobnou hudbu, podobné herce, podobné pointy. Ale v každém z nich je něco, co z něj dělá jedinečný fenomén, je tam to něco nepopsatelné, nevyjádřitelné, neuchopitelné. Každý má vlastní duši a vlastní srdce. Objevíte v nich tolik poetiky, tolik lásky, že kdyby Shakespeare měl tu možnost Lover's Concerto (nebo jiný korejský velkofilm) vidět, roztrhal by plný závisti sonety a uznal, že o lásce nic neví. Lover´s Concerto mě co do emocí totálně odrovnalo, opět jsem oněměl, opět jsem si musel neustále utírat slzy. Všichni tři herci jsou bezvadní, velice sympatičtí a prožíváte s nimi každou situaci. O to víc pak člověka zasáhne zpráva, že ta krásná a úžasná herečka Eun-ju Lee je mrtvá. ()
Pořád tu překlikávám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami a nakonec nechávám těch pět. Tenhle příběh si to zaslouží. I kdyby jenom za to, že v posledních dvaceti minutách mi se mi na těle usadily zimomriavky a nechtěly ty mrchy ani za nic pryč. Tak krásný a něžný "milostný trojúhelník" jsem ještě neviděla. A i když jsem si myslela, jak to má zase předvídatelný děj, tak jsem se hrubě zmýlila. Předvídatelný byl, ale jenom do určitého okamžiku... Krátce a jednoduše - zase mě ti Korejci dostali. ()
Pekný smutný film, ktorý je niekedy až moc prekombinovaný. Čo myslím tým, že je prekombinovaný? Je použitých príliš veľa zvratových momentov a možno by na romantický film stačil len jeden. Hranie hercov je na vysokej úrovni (hlavne Tae-hyeon Cha hral výborne) a príbeh je fakticky veľmi pekný a nakoniec v konečnom dôsledku aj dojímavý. Pekná klavírna hudba len navyšuje celkový pocit z filmu a človeku sa proste chce plakať, aj keď nie vždy je v tomto filme prečo. Ja by som prijal aj iný koniec nie takýto, keď tých zvratov a kľučiek počas filmu bolo toľko, ale čo sa dá robiť scenárista a režisér (Han Lee) v jednej osobe mi chcel dať proste facku tak som to nejako predýchal a prijal. Tu som napísal len kozmetické veci čo mi na filme v podstate vadili, ale inak je to vynikajúci dojímavý film, z veľmi dobrým príbehom a výbornými hereckými výkonmi. ()
Bez umírání není romantika. V Koreji. Jižní. Ačkoli mě to většinou dost štve, zde nejobvyklejší korejské klišé fungovalo. Posledních dvacet minut. Třikrát žel, první hodinu dvacet pět se především připravovala půda pro hezké vyústění. Což jsem takřka nevydržel a skoro vypnul, přes mé oblíbené herce. Jsem si skoro jist, že napodruhé, se znalostí konce, by se mi koukalo na začátek mnohem lépe. Nevím, možná to svědčí něco o mně jako neschopném divákovi. Ale já tu jsem jen jako pasivní element: Spíš je na vině ten, kdo mě měl zaujmout, tedy režisér. Subjektivně hodně selhal. ()
Reklama