Sebevražedný oddíl: Anime

Stejně jako na samotném začátku a možná i před tím, než se seriál začal vysílat, tak i teď na samotném konci, přemýšlím, jestli za tímhle projektem bylo i něco víc než jen čirý kalkul. Zkrátka pořád mám dojem, že se zhruba před pár lety někde na pivu sešel Japonec a Američan a při otázce „Tak co u vás teď frčí?“ jeden odpověděl „isekai“ a ten druhý „komiksoví hrdinové“ a najednou je napadlo, že by byl skvělý nápad tohle prostě spojit dohromady, i kdyby to třeba vůbec neladilo... Ale začněme pozitivy. Produkční hodnoty tu jsou poměrně vysoké, v rámci animace se je na co dívat, a i když to pro mě asi nebude vrchol tvorby studia Wit, a i když občas dojde na viditelnou (a ne zrovna vrcholovou) pomoc od počítače, stále je to vizuálně v rámci japonského anime rozhodně solidní nadprůměr. Akce je zdařilá, v určitých chvílích, kdy seriál jede vysloveně na „rule of cool“ má šťávu a někdy i pobaví (třeba Harley home run z poslední epizody). Hudba se také povedla, co se týká té doprovodné, tak ta pro mě fungovala, a i opening s endingem do toho celkového ladění vlastně nějak zapadly. Plus byl rozhodně dobrý marketingový tah zadat ending známé Vtuberce Mori Calliope z japonského Hololive, přeci jen i tohle tak nějak podtrhovalo tu snahu tvůrců o spojení japonské a západní kultury. A že se o to tvůrci snaží i v rámci celé téhle srážky dvou konceptů bylo jasné i ze všeho toho vysvětlování, co je to ten „isekai", co znamená „cundere“ a pár dalších tradičních japonských termínů a klišé. Co se týká samotných postav, tak jsem je i docela poznával. Harley to v některých momentech celé i poměrně povedeně táhla. No a rozhodně je tohle anime pro mě mnohem důstojnější přírůstek do DC univerza, než třeba videoherní Suicide Squad: Kill the Justice League… Tak a teď asi k tomu, co se podle mě moc nepovedlo. Celý ten isekai svět byl hodně nudný, nebo spíš si s ním tvůrci nedali příliš záležet, a tak to rozhodně není místo, které by nějak dráždilo mojí fantazii, které by mě víc zajímalo. Spíš je to odpověď na zadání „vytvořte naprosto generický fantasy svět“. Postavy v isekai světě jsou také z velké většiny nezajímavé. Ani princezna, ani zdejší hrdinný rytíř mě vůbec nechytli – zkrátka většina postav působí jen jako takové lepší křoví. A on vůbec i celý ten isekai je prostě jen jako kulisa, než že by působil jako fungující svět… Co se příběhu týká, ani ten mě neoslnil. Dobře, byly tu nějaké povedené zvraty (třeba královna), ale jinak se tu nic moc extra neudálo a finální plot twist ve stylu SPOILER „za vším hledej Jokera“ byl nakonec vysloveně na sílu KONEC SPOILERU a asi také snahou nechat si nějak otevřená dvířka pro případné pokračování. A i samotný Joker tu byl taky docela mid, když ho porovnám s jeho dalšími komiksovými ale i filmovými a seriálovými variacemi. Po pravdě většina záporáků za moc nestála. Napětí a hrůza z toho, co udělají, se vůbec nedostavily. Stejně tak humor pro mě fungoval asi tak v jednom z dvaceti pokusů. Takže když si to shrnu, mám tu srážku dvou nesourodých konceptů, která moc nefunguje (hlavně v samotném začátku to celé působí tak nějak šroubovaně), nebo spíš mi minimálně jednu část (isekai) autoři nedokázali dostatečně zajímavě prodat. Seriál mě nakonec příliš nepřesvědčil, že by jeho smyslem bylo něco jiného než jen snadno vydělat na momentálně populárních věcech. Na druhou stranu tohle dílo asi fanoušky DC a Sebevražedného Oddílu nejspíš neurazí… A tak i když musím uznat, že se na to docela hezky koukalo, občas to bylo fajn, někdy i cool, stejně mě to nenadchlo tak, abych chtěl dát víc jak 6/10 a byl přesvědčený, že by nějaké další pokračování mělo smysl. (15.08.2024) (menej) (viac)