Back to Black

Nezaujíma ma do akej miery to je verné skutočným udalostiam. Toto nie je dokument, ale film. A našťastie funkčný film. Aj napriek triviálnej zápletke o alkoholičke, ktorá sa kvôli nešťastnej láske uchlastá na smrť. A popritom stihne vydať pár geniálnych skladieb. Veľkú pochvalu si zaslúži Marisa Abela za perfektné stvárnenie Amy. Napriek tomu, že hrá úbohú nevyrovnanú alkoholičku, tak mi jej bolo ľúto. Hudbe perfektne dopĺňala textami príbeh, takže celkovo to je príjemný dojímavý cajdák. 6/10. (28.07.2024)

Amy Winehouse byla a bude největší a nejlepší zpěvačkou 21. století! Za tímhle si stojím. Její kariéru zničily nejméně čtyři věci - alkohol, kokot Blake, drogy a kariéra. Zemřela, když jí bylo 27 let. Svět tehdy přišel o jeden z největších hlasů.Nyní k Back to Black. Pro ty, co viděli úžasný dokument Amy (já jsem jedním z těch, kteří tento film viděli; úplně mě zlomil…), tak je asi tento film ničím nepřekvapí, ale i přesto mě velmi potěšil.Mám radost, že jsem po delší době viděl Eddieho Marsana a Lesley Manville - byli skvělí! Skvělá ale také byla - pro mě neznámá herečka - Marisa Abela, která napodobila Amy úplně bravurně (včetně její nezaměnitelné komunikace). Nutno zmínit i O'Connella, tomu role sedla skvěle. Herecky perfektní.Filmově to bylo také moc povedené. Výborná kamera. Dobře fungující střih (dobrá, závěrečný záběr před titulky - ten s ptáčkem - byl možná trochu matoucí), skvělý make-up a kostýmy. Ano, možná i souhlasím, že výprava nebyla tak monumentální, jak by si někteří představovali (spoustu koncertů), ale proč?! Mně se ta civilnost naopak velmi líbila! Kromě (nepočítám nyní Amyny písně) těchto zmíněných věcí je skvělý i výběr hudby. Závěrečná songa od Nicka Cava byla vskutku nádherná. Ano, asi to není nijak překvapující film o nějaké celebritě. On ani nemá být, ale když jej srovnám s letošním filmem o nejznámějším rastafarianovi na světě, dopadl mnohem lépe! Díky své civilnosti je skvělou sondou do duše křehké a smutné duše úžasné Amy Winehouse. Hlavně je oslavou její skvělé hudby a toho, co tu zanechala. Velké překvapení, protože jsem od filmu nic nečekal! (16.05.2024)

kdo by snad čekal vrstevnatý životopis, který se nebude bát kontroverze tak ten bude solidně zklamaný. Back to Black totiž není nic víc než standardní plochý prefabrikát (podobně jako nedávno životopis Boba Marleyho) a pomníček o který by velmi pravděpodobně sama Amy úplně nestála. Už jen to, že je tu její postava zjednodušená do nejzákladnějšího klišé nešťastně zamilované dívky mi přijde dost málo a i když sem s ní neměl dvojdomek tak bych od jejího životopisu čekal víc. Na druhou stranu pokud někdo čeká film jenž je obhajobou a očištěním jejího otce, který je tu vyobrazen jako chápavý a vždy nápomocný, tak ten bude naopak spokojen. Alespoň že ne zrovna známá Marisa Abela tu odvedla dobrý výkon...40% (01.06.2024)

Padesát odstínů šedi, ale trochu jinak. Režisérka Sam Taylor-Johnson a scenárista Matt Greenhalgh mohli z osudu Amy Winehouse vytěžit emotivní drama o slávě, závislostech, voyeurismu nebo přehnaných nárocích na to, jak by se slavné ženy měly chovat a vypadat (hlavně spořádaně). Místo toho se rozhodli naprosto tuctovým, šedivým způsobem vyprávět sladkobolnou báchorku o nešťastně zamilované holce, co chtěla být mámou (což je její hlavní touha a nejzranitelnější bod). Samotnému procesu skládání a nahrávání hudby je věnováno minimum prostoru, snaze o pochopení hlubších příčin toho, proč měla Amy predispozice k závislostem jakbysmet (ne, fakt si nemyslím, že to bylo kvůli zlomenému srdci a smrti babičky). Jako kdyby to ani nevzniklo kvůli fanouškům a Amy. Hlavním smyslem díla se zdá být očištění jména dvou mužů, kteří oportunisticky zneužívali zpěvaččiny zranitelnosti a měli podíl na jejím tragickému konci. Zde se - minimálně vůči protagonistce - chovají příkladně, s až přehnanou starostlivostí (pro srovnání si stačí pustit dokument z roku 2015). I když si odmyslíme eticky sporné retušování skutečnosti a svalování viny na oběť a její impulzivní chování, zůstane Back to Black zbytečným, ve všech směrech (bohužel vč. hereckého výkonu Marisy Abely) podprůměrným filmem. Hloubku a opravdovost získává jen jednou, během závěrečných titulků, ke kterým Nick Cave procítěně zpívá svou baladu Song for Amy. 40% (16.05.2024)

Slabý, zbytečný film. Fotrovi se dostalo podrbání kulí, o to mu šlo především. Dokument Amy je vynikající, má dostatečnou výpovědní hodnotu, charisma, švih, tahle karnevalová karaoke, mizerně pojatá, zrežírovaná i zahraná je ztrátou času. Oslovili mě jen se seznamovací scénou u baru s kulečníkem, jinak opruz. (22.06.2024)