Purpurový vrch

Pokud hledate ducharskej horor, bezte o dum dal. Tohle totiz horor jednoduse neni, sice to je lehce mysteriozni, obcas napinavy, ale prinejlepsim thriller. To nejlepsi na filmu jsou kulisy, kdyz se nad tim clovek zamysli, mame tu fakt jen minimum lokaci, ale hlavne ty na Purpurovym vrchu fakt stoji za to, vizualne naprosto nadherny. Dojde sice i na nejakyho toho ducha, ale ty jsou pro dej naprosto zbytecny a pusobi tak trochu do poctu, nezachrani to ani, ze vypadaj vsechny radne nechutacky, i kdyz popravde receno, nemoh sem se misty zbavit dojmu, ze koukam jen na dalsiho Hellboye. Celkove s brutalitou si del Toro ale hlavu nelamal, takze obcas to je fakt pekne krvavy. No a herci jsou do jednoho naprosto skvely, i kdyz Mia je uz ke konci ocekavane lehce otravna. Proc teda jen 3*? Protoze to proste nefunguje, desne tu chybi nejakej zasadnejsi dej, kterej by film tahnul kupredu, takhle vam zustane jen par atmosferickejch vyjevu a to na vic bohuzel nestaci. (07.02.2018)

Po dlouhé době (poprvé od Insidious) jsem se během filmu skutečně BÁL, což je zážitek, který má pro mne nevyčíslitelnou hodnotu a jehož se mi v posledních letech dostává zcela výhradně pouze díky počítačovým hrám. Del Torovým životním posláním by nemělo být nic jiného než natočit pokud možno co nejvíce Lovecraftových povídek, nejlépe jako štědrým rozpočtem oplývající seriál z dílny HBO. (01.02.2016)

║Rozpočet: je mi šumák kolik milionů║Tržby USA: jsou mi ukradený, protože jsem to nefinancoval║Tržby celosvětově: jsou mi putna, poněvadž do kina zajdu tak či onak▐ Tržby za prodej Blu-ray v USA //počet prodaných kusů: je mi vlastně taky u prdele, ale aspoň o to budu mít delší, i když nic neříkající komentář ║Příběhově sice nic objevného a zápletka se dá během úvodní půlhodinky úspěšně odhadnout, ale ten vizuál bere opravdu dech; všechny ty barvičky, vymazlené záběry a interiéry rozpadající se barabizny - to je zkrátka úžasná přehlídka umění a lásky ke staromilskému gotickému hororu. Místy celkem drsné, na druhou stranu jde hlavně o romantiku a drama, duchové jsou tu odsunutí až na vedlejší kolej. Škoda. Viděl v kině: 65% (08.11.2015)

Všechno bylo jakžtakž oukej, dokud mademoiselle Wasikowská nerozhodila páčo a nezačla si hrát na Sherlocka. Totiž ten závěr, ke kterému směřovala hodinu a půl dlouhá polívčička z pomezí žánrů "Nudím se" / "Co mám dělat abych nesnul?" byl nejhorší ze všech závěrů, jaké jsem v poslední době viděl. A to počítám i utkání Skotska s Austrálií na MS rugby, kdy se rozhodčí v poslední minutě upísknul a Skotové tak kvůli tomu prohráli o jediný bod. Aby si dva chlapi, z nichž jeden má v ruce nůž, neporadili s jednou ženskou, to snad ani del Toro nemůže myslet vážně, že jako chlap pustí do světa...? Sněhové finále ve stilu Kill Billa pak definitivně pohřbilo i poslední střípky vzpomínek na docela pěkný rozjezd. Kéž by i mě nějaký duch varoval, abych nechodil na Purpurový vrch... P.S: Abych jenom nekritizoval; kamarád se mě ptal, ať mu řeknu aspoň jednu věc, kterou si na filmu v kině fakt užije. Tak prosím vás v kině si užijete aspoň úhlopříčku. (30.10.2015)

„Také mám nepříjemné zkušenosti s duchy! Když mi jednoho sychravého podzimního večera na panství Faggots Manor připravil skotský majordomus Anghnus ledvinkový puding s fazolkami dle receptu vévodkyně z Fartchesteru, usral jsem si tak, že z toho vyhaslo v krbu a v celém východním křídle se rozhýbaly závěsy.“ SHELLEY, Percy Bysshe. Óda větru západnímu – předmluva. Nikdy nepublikováno. *** S vědomím toho, jak temné erkové poetiky a mrazivé gotické imaginace byl pan Býkovský schopen ještě před sedmi lety, musí člověk potlačovat zvracení, pocit pohrdání a smutek nad dalším komercí Holého údu zkurveným talentem, který se po mangoidních homotransformerech začal utápět v prostoduchých duchařinách. A tak ve výtvarně perverzním, úchylně vybarvičkovaném viktoriánském sídle, kde se musí čurákovat se svícny, protože elektřinu natáhli jen do sklepa, a kde k tomu výtahu chyběly už jen jezdící schody a travelátor, po nichž by se všichni ti až žertovní bubudigianimáci mohli po nocích prohánět a strašit zvláštní školou povinné dementy, někomu dírou ve střeše scénáristicky kape na karbit. Nad ubohou, nudnou a vyčpělou zápletkou by možná tak před sto lety Dafné dy Muryjé samým napětím uhladila mastifa Šarlotky Bronteové, avšak soudobý divák akorát otráveně dosmaží Sájlenthil, představí si Mery Šely ve spodním prádle, načež mu z toho všeho povisne Ušer a jde znuděně spát. Svůj táhlý prd navíc náš mexický otyloň ještě vytunil dvěma nejhnusnějšími neherečkami současné bizáromatografie. Slečna Vašíkovská sice svým obvyklým unifikovaně zpruzeným výrazem „Mámoparnakundě“ do toho obludária alespoň trochu zapadne, ale Džesyka je jako vždy odpudivě tragická a brutálně nedává ani tu šílenou krávu, i když tady stačilo jen neuroticky přežvykovat jetel a sem tam kompulzivně zabučet. (11.12.2015)