Purpurový vrch

Asi bych to shrnul nějak takto. Guillermovi chytrý produkční tým poskytl 50 míčů, aby si natočil další ze svých vysněných projektů, oslovil Benedicta Cumberbatche a umožnil tomuto bláznivému mexikánovi vklouznout do hororových vod po vzoru Faunova labyrintu. S Benedictem to sice nevyšlo, nahradil ho však neméně talentovaný Tom Hiddleston. A co z toho tedy vzešlo? Kvalitní přesně vypiplané řemeslo s fantasticky hrající ústřední trojicí a del Torovým excentrickým smyslem pro brutalitu či zkrátka krvavost a taktéž stylizaci. Celkově je to však takové plitké, bez širšího přesahu a ačkoliv se v druhé polovině probudí zájem ve vyřešení hádanky, co se vlastně děje, sado maso závěr již však všechny mantinely bortí a odsuzuje film do lepšího průměru až nadprůměru...60%...[18.10.2015_Cinema City_Zličín] (18.10.2015)

A víte co? Mně se to líbilo. A moc! Film je totiž o zážitcích a těch jsem měl dost. A je mi šumák, jestli del Toro porušil pravidla gotického hororu či nikoliv. Opravdu smekám před vizuálním zpracováním, které bylo až neskutečné. Poikud budete unešeni z Ameriky přelomu devatenáctého století, pak po příjezdu na staré rodové panství Allerdale Hall vám spadne čelist dolů. A přísahám, že v tom baráku by jste nestrávili ani munutu ve dne, natož v noci.! Zatímco jiná rodová panství ve staré Anglii většinou obestírají nějaké ty močály, zde to jsou doly s rudou cihlářskou hlínou...Každá šlépěj po panství tak za sebou zanechává krvavou stopu návštěvníka... Skvělé bylo i herecké obsazení a to všech. Jessicu jsem v takovéhle roli ještě neviděl a byl jsem upřímně zděšen .-)! Na stranu druhou jsem rád, že umí divákovi nabídnout i tento rozměr. Pro mne zkrátka film byl vyvážený. Byla tam romantika, strach i kupa napětí. A kdyby k vám někdy v noci chodil duch, dobře poslouchejte co se vám snaží sdělit! Dávám 4 noční motýly a doporučuji film vidě a nenechat se odradit podhodnocením některých ,,znalců del Tora'' t! * * * * (30.01.2016)

Všechno bylo jakžtakž oukej, dokud mademoiselle Wasikowská nerozhodila páčo a nezačla si hrát na Sherlocka. Totiž ten závěr, ke kterému směřovala hodinu a půl dlouhá polívčička z pomezí žánrů "Nudím se" / "Co mám dělat abych nesnul?" byl nejhorší ze všech závěrů, jaké jsem v poslední době viděl. A to počítám i utkání Skotska s Austrálií na MS rugby, kdy se rozhodčí v poslední minutě upísknul a Skotové tak kvůli tomu prohráli o jediný bod. Aby si dva chlapi, z nichž jeden má v ruce nůž, neporadili s jednou ženskou, to snad ani del Toro nemůže myslet vážně, že jako chlap pustí do světa...? Sněhové finále ve stilu Kill Billa pak definitivně pohřbilo i poslední střípky vzpomínek na docela pěkný rozjezd. Kéž by i mě nějaký duch varoval, abych nechodil na Purpurový vrch... P.S: Abych jenom nekritizoval; kamarád se mě ptal, ať mu řeknu aspoň jednu věc, kterou si na filmu v kině fakt užije. Tak prosím vás v kině si užijete aspoň úhlopříčku. (30.10.2015)

„Také mám nepříjemné zkušenosti s duchy! Když mi jednoho sychravého podzimního večera na panství Faggots Manor připravil skotský majordomus Anghnus ledvinkový puding s fazolkami dle receptu vévodkyně z Fartchesteru, usral jsem si tak, že z toho vyhaslo v krbu a v celém východním křídle se rozhýbaly závěsy.“ SHELLEY, Percy Bysshe. Óda větru západnímu – předmluva. Nikdy nepublikováno. *** S vědomím toho, jak temné erkové poetiky a mrazivé gotické imaginace byl pan Býkovský schopen ještě před sedmi lety, musí člověk potlačovat zvracení, pocit pohrdání a smutek nad dalším komercí Holého údu zkurveným talentem, který se po mangoidních homotransformerech začal utápět v prostoduchých duchařinách. A tak ve výtvarně perverzním, úchylně vybarvičkovaném viktoriánském sídle, kde se musí čurákovat se svícny, protože elektřinu natáhli jen do sklepa, a kde k tomu výtahu chyběly už jen jezdící schody a travelátor, po nichž by se všichni ti až žertovní bubudigianimáci mohli po nocích prohánět a strašit zvláštní školou povinné dementy, někomu dírou ve střeše scénáristicky kape na karbit. Nad ubohou, nudnou a vyčpělou zápletkou by možná tak před sto lety Dafné dy Muryjé samým napětím uhladila mastifa Šarlotky Bronteové, avšak soudobý divák akorát otráveně dosmaží Sájlenthil, představí si Mery Šely ve spodním prádle, načež mu z toho všeho povisne Ušer a jde znuděně spát. Svůj táhlý prd navíc náš mexický otyloň ještě vytunil dvěma nejhnusnějšími neherečkami současné bizáromatografie. Slečna Vašíkovská sice svým obvyklým unifikovaně zpruzeným výrazem „Mámoparnakundě“ do toho obludária alespoň trochu zapadne, ale Džesyka je jako vždy odpudivě tragická a brutálně nedává ani tu šílenou krávu, i když tady stačilo jen neuroticky přežvykovat jetel a sem tam kompulzivně zabučet. (11.12.2015)

Po dlouhé době (poprvé od Insidious) jsem se během filmu skutečně BÁL, což je zážitek, který má pro mne nevyčíslitelnou hodnotu a jehož se mi v posledních letech dostává zcela výhradně pouze díky počítačovým hrám. Del Torovým životním posláním by nemělo být nic jiného než natočit pokud možno co nejvíce Lovecraftových povídek, nejlépe jako štědrým rozpočtem oplývající seriál z dílny HBO. (01.02.2016)