Hasta el viento tiene miedo

Studentky internátní školy jsou konfrontovány s přízrakem své předchůdkyně, který v nočních můrách terorizuje jednu z nich. Postupně však v jeho existenci uvěří všechny... Mexická duchařina režiséra Carlose Enriqua Taboada z roku 1968 má všechno, co by podobný snímek měl obsahovat. Jejím nejsilnějším prvkem je bezesporu úchvatná atmosféra plná poletujícího listí, poryvů větru a temných koutů. Na takovýhle film narazíte jednou za dlouhý čas a vůbec nevadí, že příběh sám je celkem jednoduchý a předvídatelný. (23.07.2009)

Příjemný duchařský horror funguje asi proto, že je už postarší. Pohledná ředitelka se svojí neméně pohlednou pomocnicí vedou internátní školu, která ukrývá temné tajemství. Film sází především na atmosféru - klasická strašidelná hudba, klouzavá kamera, noční scény se skučícím větrem, zmítanými větvemi a poletujícím listím. Sova, stíny a zhasínající světla. Zámek do zapovězené věže kdosi neznámý stále odemyká. Výrazně lepší než průměrná La Residencia. Zhlédnuto v rámci výzvy od petera12, díky (13.11.2015)

Já musím souhlasit s předchozími komentáři. Tento film mě opravdu dostal a mně doposud neznámý režisér Carlos Enrique Taboada stojí rozhodně za bližší prozkoumání. Film je bez debat mistrovským dílem ve svém žánru v mexické kinematografii nejen oné dekády, téměř bez slabin, všechno tu klape na jedničku, má svůj styl, jedinečnou strašidelnou gothic atmosféru (všechny ty podivné zvukové efekty a ozvěny, rušivé sny, nečekané, děsivé a památné momenty, temná zákoutí internátní školy a brilantní hudbu), velmi propracovaný děj, po vizuální stránce také paráda. Mexická kinematografie a vůbec celý jejich filmový průmysl se v té době může pyšnit sérií filmů s maskovaným silákem Santem spolu s jinými mexickými zápasníky, který bojoval proti zombíkům, dále by to byli různí draculové a šílení doktoři. Tento film však přišel bez všech těchto šílenců, s ne tolik propracovanými a de facto s vůbec nekrvavými speciálními efekty a vida, ono to vyšlo a zafungovalo. Jsou tu pasáže, kdy ani nedýcháte a kdy jen tápete, nevyplatí se přijít pozdě, konec je sice trochu klišácký, ale prvních cca 50 minut je jedinečných, najde se tu dost sekvencí, při kterých ve vás doslova zamrazí v těle, např. to snové noční volání Claaaaaaudiáá rozléhající se po celé školní budově, nebo třeba obrysy oné dívky ve strašidelné zvonové věži, které jednotlivé žačky a dvě jejich vychovatelky postupně zahlédnou. Tato nestárnoucí mexická duchařina je jednoduše mistrovské dílo a pokud máte rádi takovéto filmy, mohu doporučit ještě podobně laděnou španělskou pecku "Residencia, La", u které jsem až doposud myslel, že je jedinečná a ejhle, ona je o rok starší! (23.09.2010)

Ak vám na celom tomto spektákli budú pripadať najlepšie tie rebelantské kikkiny, niekde bude problém. Netuším, či je to mojou prívetivosťou ku krásnym ženám, alebo proste len averziou voči nudným ducharinám, ktoré spoliehajú viac na kecy, ako na činy. Priemer, pri ktorom sa rozhodne nepos€riete od strachu a to aj keby ste boli napr. taký nyktofobik. (15.05.2017)

Co se atmosféry týká tak je orzhodně nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Vidět tohle jako malej asi bych se už nevzpamatoval. Duch pěkné holčiny straší a straší opravdu bravůrně. Hned v první dvaceiminutovce osobě dá znát. Herci nepůsobí rušivě a hrají celkem dobře. Temná ponurá atmosféra staré školy je opravdu neuvěřitelná. na remake zvědavej nejsem ale tohle je rozhodně překvapení týdne. (24.03.2012)