Zlaté opojenie

Hodnotenie Chaplinových diel závisí od toho, či ich považujete buďto za grotesky, alebo viac za sociálne komentáre doby v žánrovom komediálnom balení. Opojenie nie je žiadna extra vtipná gagová záležitosť, podstatnejší je v nej dej, ktorý je občas prekvapivo drsný, dokonca sme svedkami vraždy. Od niektorých scénok som očakával lepšie vypointovanie, niektoré, ako napríklad tanečné číslo s pečivom, patria ku klenotom svetovej kinematografie. U mňa o stupienok nižšie ako Svetlá veľkomesta. 70%. (13.10.2012)

Nejlepší Chaplin! Snad poprvé jsem při jeho filmu hltal každou scénu, každý gag, každý pohled. Tohle jsem si doopravdy náramně užil. Krásný příběh, roztomilý Chaplin a skvěle vybrané prostředí. Viděl jsem verzi z roku 1942, která je, si myslím, mnohem lepší pro dnešní projekce. Určitě bych si neodebíral dvě hvězdičky jako Berg, to by totiž znamenalo, že původní verze má sedm hvězdiček, a tomu já prostě nehodlám uvěřit, pane kolego! :-) __ Výborné! (01.11.2008)

Jeden z nejlépe natočených Chaplinových filmů. Děj je jasná tragikomedie, nezapomenutelné scénky s kuřetem, padajicí chatou a kalhoty. [8/10] (Charles Chaplin) (Němý, čb. /// Produkce: Charles Chaplin /// Scénář: Charles Chaplin /// Kamera: Roland Totheroh /// Hudba: Max Terr (verze z roku 1942)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (18.02.2010)

Zlaté opojení má konečně to, co mě v Kidovi trochu chybělo - příběh. Je až neuvěřitelné, jak precizně je film vystavěn. Nejenže se v něm najde spousta gagů, ale zároveň je tu romantická linie, akce a na řadu se dostane i trochu smutnější podtón. Zlaté opojení je zřejmě to nejpovedenějším, co Chaplin v 20. letech natočil....Ani jsem si nevšiml, že sleduji němý film! 10/10 (15.09.2009)

Sledovat postupnou žánrovou proměnu někdejší jednoduché grotesky do nákladnějšího celovečerního filmu s příběhem, který nese už jasné poselství, je vždy povzbuzujícím i oblažujícím svátkem duše. Němý film byl svým způsobem tragickým; doslova raketový nástup zvukového období na přelomu dvacátých až třicátých let byl pro mnoho tehdejších tvůrců, ale i kinohudebníků doslova uměleckou i existenční tragédií. Jedno je jisté: i v zralejších a technicky i umělecky náročnějších tvarech nebyl němý film, adoptivní sourozenec pantomimy, bez šancí. Nikoliv náhodou se Chaplin spřátelil s Ejzenštejnem. Vzájemná úcta velikánů naznačuje i dnes smysl a vývojovou křivku hraného filmu. A to opojení k tomu prostě patří. (01.03.2008)