Cárovrah

Vyvraždenie cárskej rodiny, ktorú aj tak každý nenávidel, je dobre utajovanou, ale veľmi dôležitou udalosťou ruskej histórie. Vo filme sa o nej dozvedáme ako spomínanie hlavných účastníkov, a aby to bolo zaujímavé, tak mystérioznym spôsobom. Zaujímavé to je len tak spolovice, lebo to mysteriózno je podané ruským filozofickým spôsobom. Rusi by sa chceli aj takto vyspovedať zo svojich storočných kostlivcov v skrini a tak sa v malom cameu z diaľky objaví aj samotný Lenin večne živý, ktorý za to všetko vraj mohol. –––– Nabite si zbraň. Mierte na srdce...–––– Svet sa však nikdy nedozvie, čo sme s nimi urobili. (16.11.2016)

Vše přítomné má má základy v minulosti...ať chceš nebo ne. Timofejev chce, dokonce ví. Zná dokonale svou minulost a je mu více než jasné, proč je právě tady a teď...znovu. Silné psychologické drama o jednom "nemocném"a jeho lékaři, moci sugesce, víry a naprostého přesvědčení o své identitě a povinnosti, svého úkolu. Ale také filmový výlet mezi stoletími s fantasticky podchycenou atmosférou carského a následně revolučního Ruska. Pro mě bezchybná záležitost ve všech směrech. Malcom sice tentokrát nechal hlas na britských ostrovech, ale i tak potvrdil své zasloužené místo v mé TOPce, ve které je od prvního dne. A to už mám za sebou první pětiletku. (30.07.2016)

Zaujímavo pojatý film, ktorému dominuje M. McDowell . Ten prakticky nezlezie z obrazovky a ako skvelý herec a údajný vrah cárskej rodiny vie udržať divákovu pozornosť. Za vrchol filmu určite mnohí označia popravu cárskej rodiny aj s deťmi, ktorá je skvelá a hlavne realisticky drsná. Veľká škoda , že tejto scéne chýbala dohra s bodákmi a likvidácia tiel, tak ako to údajne v skutočnosti bolo. Výborná téma, ale veľká škoda, že tvorcovia nezvolili trošku iný a hlavne širší pohľad na celú tragédiu. Slabé štyri hviezdičky-70%. Toto hodnotenie platí pre sledovanie v pôvodnom znení, pri dabingu si odpočítajte 10-20%. (14.06.2010)

Celkem vzato jakmile to skončilo, konstatuji, že jednoznačným kladem filmu je výkon hereckého protagonisty Malcolma McDowella. Jeho hluboký pohled míří vždycky přesně k cíli. Schizofrenní vzpomínky v konečném důsledku jsou také chvilkami interesantní, ale hledat v nich hlubší podtón či dokonce něco zvláštního nemá žádný smysl. Nebo hodnotit a soudit hledat odpověď na otázku viny či neviny vrahů? Protože příběh na hranici fikce a reality nic jiného nenabízí a navíc se zde neodehrává nic, co by člověk předem neočekával. V tomto směru lze snadno dopředu uhádnout tragédii a konec dynastie Romanovců, která dokáže dojmout, ale ne udivit. Co říci k filmu závěrem? I přesto, že se jedná o fikci, není jisté přesně, co chtěl autor tím říci? (28.11.2010)

Titul, který uzavírá tradici sovětské kinematografie, byl sice dokončen až po politickém zhroucení země sovětů, ale scénář a režie jsou sovětskou školou ovlivněny více než zřetelně. Sovětská tvorba si vždycky kladla za cíl zušlechťovat a povznášet diváka a podle toho vypadal i výběr filmových prostředků a konečná podoba filmu. Vedle přísné cenzury a ideologického dogmatismu je i tohle jedním z důvodů, proč se v Sovětském svazu až na výjimky nedařilo žánrovému filmu. V rukou řekněme Polanského (u nás by se s podobnou látkou úspěšně popral ve svém vrcholném období Juraj Herz) by se námět přetavil v působivý mrazivý psychothriller, kde by mysteriózní rovina příběhu pomohla propojit svědectví o dávných zvěrstvech režimu, který se dral k moci, a jeho bezohledných stoupencích s rozpačitou realitou ušmudlaného pozdního komunismu, který už neměl koule (vzpomeňme osudu sovětských pučistů proti Gorbačovovi) využívat talentu lidí zvláštního ražení, jako byl hrdina Šachnazarova příběhu. V takovém případě by obsazení Malcolma McDowella znamenalo výhru, protože jeho charisma a herecký typ by udělaly polovinu práce za vás. Jemu stačí jediný pohled a cítíte z něj vnitřní démony, co se chystají prodrat na povrch. Jenže Šachnazarov neumí být temný, syrový a drsný, nechápe potřeby žánru, a tudíž nedokáže vytvořit potřebnou atmosféru. Osudovost v jeho podání představují kavárenské řeči, kde se žongluje osudem, kdežto skutečný pocit osudovosti se nedostavuje. Vůbec lze říct, že dialogy znamenají prohru. Jurovskij a jeho společníci představovali úplně jinou sortu lidí, než jakou si představuje Šachnazarov. Heineho básně na zdi psali stěží. Stejně tak vykonavatelé exekuce neřešili jako problém střelbu do dívek v pubertálním věku, spíš se věnovali pečlivému oloupení všech mrtvol. Jedna hvězdička je za výpravu, která díky účasti zahraničního kapitálu zajistila velkorysý pohled do minulosti, a jedna je za herecké obsazení, kdy nejen Malcolm, ale i jeho sovětští kolegové odvádí velmi slušnou práci. Zbytek měl vypadat úplně jinak. Celkový dojem: 40 %. (02.10.2018)