Diktátor

Věřím na sílu lidských konvencí. Můžeme se o tom přesvědčovat dnes a denně. Všimli jste si třeba proslovů na smutečních obřadech? Zesnulý byl lempl, domácí tyran a extrémní protiva, řečník ale pronáší fráze o tom, jak nám všem bude chybět a co pro své okolí udělal, přítomní se tváří tragicky a ti nejsnaživější se dokonce pokouší o nějakou slzičku. O kousek dál se koná obřad radostnější, mladý pár vstupuje do manželství. Přítomný svědek ovšem nezdůrazňuje předchozí milostné úspěchy novomanželky, nechlubí se, kolik přítomných pánů s ní v minulosti špásovalo, a v jeho radostném proslovu se nenajde místo pro informaci, že novomanžel se kvůli své nastávající rozvedl a opustil tři děti. Pokud nám maminka ukazuje novorozeně, nepředpokládá, že zmíníme zjevnou podobu miminka s obličejem netopýrka, byť by to byla stokrát naše subjektivně vnímaná pravda. No a od diváka titulu, který patří do filmového kánonu, je považovaný za symbol antifašistické kinematografie a podepsal se pod něj jeden ze světově nejproslulejších tvůrců, se určitě nečeká zásadní kritika a nespokojenost. Mohl bych pochopitelně přihodit hvězdičku za (nezpochybnitelný) význam, který titul měl ve své době, když USA byly ještě pod silným vlivem izolacionismu a prezident Roosvelt se marně pokoušel burcovat veřejnost k aktivní obraně demokratických hodnot. O hrůzách fašismu se moc nevědělo a ještě spíš vědět nechtělo. Film přišel ve správnou dobu a svoji angažovanou práci odvedl. Za to ho však odměnilo už mnoho jiných, a moji podporu tudíž titul nepotřebuje. Z mého pohledu má Diktátor podivnou strukturu scénáře, který nakonec opouští obě hlavní postavy, a film končí výstupem samotného režiséra a proklamativním přihlášením se k demokratickým ideálům. Vadí mi zamrzlá Chaplinova estetika, která okatě vychází z němé éry a film vypadá, jako by vznikl o dekádu dřív. Obtěžuje mě i naivita zobrazení nacistických pořádků, jakkoliv mnohé bylo Chaplinovi v době natáčení utajeno. Jednoduše skutečnost byla mnohem horší. A možná se na mém hodnocení podepisují přílišná očekávání od legendárního titulu ověnčeného skvělými recenzemi a stejně tak skvělou pověstí. Za sebe můžu říct, že i takový kousek jako Svět patří nám, po kterém v globálním měřítku neštěkne ani pes, jsem si užil výrazně víc. Jakkoliv se v Diktátorovi objeví i skvělé scény, jako celek pro mě ten film zkrátka nefunguje. O poznání přesvědčivější než židovský holič je Chaplin v roli diktátora, evidentně toho hodně odkoukal z nacistických týdeníků, a Hitlerova patetická sebestřednost je pro satiru víc než vhodná. Celkový dojem: 45 %. (20.03.2015)

Chaplin bol veľký majster, hlavne keď uvážime, že k tomuto filmu napísal aj scenár. S tak citlivou témou sa popasoval vskutku bravúrne. Ponúkol tu akúsi spoločenskú satiru a kritiku spoločnosti vedenej mašinériou vojny, ladenú ale do humorného šatu. Scénky, kde hral diktátora sa mi páčili viac, pasáže so židovským holičom už neboli tak podarené, ale celkovo to vo mne zanechalo výborný dojem, ktorý ešte umocnil záverečný, brilantný a emotívny Chaplinov monológ s veľkým posolstvom. A to pritom ani nevedel, ako to celé skončí, no v ničom sa nemýlil. Nadčasové. 85/100 (21.11.2016)

Jedna z nejdokonalejších satir vůbec. Dokážu si představit vztek karikovaného psychopata z Germánie i taliánského skinheada, měli-li  některý někdy příležitost Chaplinův humanistický opus magnum zhlédnout. Osobně věřím tomu, že si to nenechali ujít a je jen velká škoda, že ani jednoho z nich netrefil šlak. Karikatura děsivé moci, jenž byla bohužel pevně ukotvena v realitě. Film, jehož závěrečné poselství sdělené samotným Chaplinem v emotivním projevu, by mělo být vytesáno do kamene v sídlech všech vlád na celém světě. Film, jenž dává i dnes naději, že ideály nejsou přežitkem. Ano, naivita nemusí být vždycky k smíchu, zkuste se nad tím někdy zamyslet a nejlépe s úsměvem. Pět mincí v pudingu.. (05.07.2021)

Komedie u které jsem se nesmál a spíše jsem se cítil trapně. Chaplina mám rád za Světla velkoměsta a Moderní dobu, ale Diktátor mě minul velkým obloukem. Možná kdyby se ve filmu nemluvilo tak by to mělo větší kouzlo. Ale scény kdy Chaplin paroduje Hitlera jsou docela dobré. Hlavně schůzka s Mussolinim. (29.11.2010)

Po City Lights a Modern Times je tohle můj třetí film od Chaplina a (konečně) můj první plný počet pro něj. The Great Dictator je geniální parodií, místy až tvrdou satirou, na tehdejší válečnou situaci či Hitlerovy projevy. Ale nejen tyto scény jsou skvělé, např. začátek v letadle či předvádění nejnovějších vynálezů Hitlerovi… Navíc Paulette Goddard je přímo okouzlující… Prostě a jednoduše, v mých očích Chaplinovi sluší mluvené slovo. 90 %. (28.12.2010)