Akt

Když si skupinka objevitelů díla největšího českého génia vybírala, kterou jeho hru přepsat jako první do podoby stravitelné současnými diváky, nemohli sáhnout po lepším kousku. Akt je dle mého (jistěže) skromného názoru hrou první (o čemž není pochyb) a také nejlepší. Zásluhu na tom má zdařilá přednáška bez zvýšeného výskytu hluchých míst, svou trapností nečekaně vtipné hudební výstupy, milá pointa a samozřejmě vrchovaté množství inteligentního, nicméně všem přístupného, humoru. Nechybí hrátky s jazykem („Stojan Jakotič“), narážky na obor filozofie („Zatímco vulgární materialisté křičeli: Do hajzlu, co s tím!“, Cimrmanova nenapadnutelná filozofie externismu), nečekané verše (-„Že vy mi vynesete spaní?“ –„Jaképak s tím hned sraní“). Ačkoliv se hra zaobírá lechtivější tématikou, nikdy nesklouzne k vulgárnosti. 85% (23.06.2007)

První hra Járy Cimrmana je výborná, a stejně jako většina jeho her, patří k těm nejlepším. Seminář byl fajn, ale hra je naprosto geniální, Svěrák jako sexuolog je naprosto famózní, stejně jako Čepelka v roli matky Žílové (ten tanec je fakt něco). Jako vždy se sice ani v Aktu téměř nic neděje, prostě jednoaktovka, kde se celou dobu sedí v jedné místnosti, ale to přece nemůže vadit. Tady jsou totiž všechny postavy naprosto luxusní a vtipné dialogy neskutečně funkční, hra rychle utekla a já se bavil jako vždy od začátku až do konce. Navíc je tam spousta tanečků, veršů a nějaká ta písnička, takže prostě naprosto super. Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká? 100%. (04.01.2018)

Akt má několik prvenství: 1) jedná se o úplně první představení divadla Járy Cimrmana. 2) Hra není spoluautorská, ale napsal ji Zdeněk Svěrák sám (Ladislav Smoljak psal hru Vyšetřování ztráty třídní knihy, pro druhou polovinu představení). 3) protože Smoljak svou část nestihl, akčně se vymyslela dočasná náhrada - seminář před oponou, která se od té doby stal neodmyslitelnou součástí každého představení a následně byly semináře zakomponovány do všech her následujících. (24.03.2015)

Snad všechno z plodného scénáristického pera dua Smoljak-Svěrák stalo se již, anebo se jenom stane, zlidověnou klasikou, která bude ještě velice dlouho, ne-li navždy (doufejme), parafrázovaná v slovním projevu nejedného fanouška DJC při pivku v hospodě, ale nejen tam.. Sám jsem, při svém vlastním výzkumu problematiky J.C. zjistil, že prakticky není životní situace, na kterou by nebylo možné aplikovat adekvátní výňatek z některého díla výšezmiňovaného tvůrčího dua parafrázující danou vzniklou situaci. Toto jenom dokazuje, že nejlepší hry píše sám život a že pánové Smoljak a Svěrák jsou jeho geniálními pozorovateli, kteří zvládají své životní zkušenosti bezbolestně, citlivo a s jakýmsi laskavým humorem přenést do svých krásných a vtipných her. Děkuji Vám, pánové.. Avšak bavíme li se o hodnocení jednotlivých snímků, kde ne každá hra splnila mé očekávání, tady dle mého názoru nesaháme k metám nejvyšším, jelikož osobně považuji hru Akt, bavíme li se pořád v rovině fenomenálního potenciálu autorů, za pouhý lepší průměr v jejich kolekci her o proslulém českém Vídeňákovi.. (07.08.2006)

Cimrman je kult. Humor Svěráka a Smoljaka nemusí sednout každému, ale co já vím, tak kdo o Cimrmanovi slyšel a nelíbil se mu, na divadelní představení se nijak nehrnul. Zato mě tenhle druh zábavy připadá geniální a budu se k němu pořád vracet. Mimochodem, text písničky "Skleničky skleněné...", to je fakt něco :) Moje nejoblíbenější část je Cimrmanova filozofie externismu. (12.04.2013)