Obsahy(2)
Tým pražských cimrmanologů se vydal do Liptákova v Jizerských horách. Cílem bylo prozkoumat drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím a výsledek stál za to. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (171)
Píšete, že slabší Cimrman, podle mě nesmysl. Mně se líbil skoro nejvíce ze všech, až tolik, že nechybělo mnoho k pěti. Originální schéma, kratší ale o to údernější hry, geniální semináře s největším počtem dokonalých hlášek a pověstný závěr ve Vizionáři. Opravdu téměř geniální...a k tomu ta úžasná mezihra hraná na rozladěný klavír... ()
Tak zrovna tohle je pro mě nejoblíbenější hra vůbec...Perfektní seminář a skvělé hry. Seminář, ve kterém se zjišťuje příchod Járy Cimrmana do Liptákova (radioaktivní uhlík) nebo jeho pobyt v této vesnici (Vrstvy zdiva v hospodě U sirotků) je dokonalý. Stejně pak hry, hlavně Hra se smrtí, ve které dominuje Ladislav Smoljak coby Smrtka...Jedním slovem: Perfektní... ()
Vzhledem ke svému studiu v Tanvaldu je pro mě tohle představení taková srdcovka. Cimrmanovci ji přijíždí každoročně předvést a vždy je to paráda. Je to navíc trochu raritka, dostává se nám dvojí porce jak přednášek, tak také her. Ta první, hra z budoucnosti, je roztomile zábavná. Druhá, Vizionář, je trochu kratší, ale o to zajímavější. Také zábavná, ale Smoljakův závěrečný úsměv do publika při jeho "nashledanou" je zlehka strašidelný. Skvělé představení. ()
,,Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá.“ Posel z Liptákova a Vizionář jsou velmi zvláštní cimrmanovské hry. Obě mají trochu smutnou atmosféru, Vizionář vůbec. Vždycky, když Smoljak pronese citovanou větu, mě zamrazí, jak si vybavím, k čemu se vztahuje. Seminář o tom, jak jeli autem a brali benzín je prostě krásný a potěšilo mě, že všichni přednášející byli na scéně a nechodili po jednom. Ať už hodnotím seminář či hry, přišlo mi, že na nich není jediná chybička. Zřejmě to není nejoblíbenější z her DJC, ale mě přijde nejucelenější a nejkompaktnější hra, která nemá tak podbízivý humor jako jiné. A poslední postřeh, Weigl a Čepelka jsou páreček k pohledání! ()
Hodně nevyvážená podívaná. První seminář zábavný, ale slabší. Hra Posel světla bída. Druhá část je ale to nejlepší z Cimrmanů. Seminář o ptakopyskovi masakr a hra se smrtkou taky parádní. V tomhle záznamu se objevuje Smoljak, mám však raději alternaci pana Svěráka, kterou jsem měl možnost vidět i živě [19.2.2024 v Blatné]. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (21)
- Když přijde k pultu pro řečníky naposledy Petr Brukner, má v pravé ruce nerost, který by rád popisoval a v levé ruce batoh s dalšími nerosty. Je kolegy napomenut, že už se musí jít do šatny chystat na hru. Když si s nerostem popohodí v myšlence, že by ho mohl po někom hodit, drží však předměty obráceně, nerost v levé a batoh v pravé ruce. (Dvojirakri)
- Ve hře „Vizionář“ jsou zmíněni pánové Emil Kolben a Čeněk Daněk jako nápadníci uhlobaronovy dcery. Hlavsa o každém mluví jako o továrnících, jejichž podniky vyrábí různé stroje a lokomotivy a jsou navzájem kamarádi. To ale ve skutečnosti nebyla pravda. Oba pánové, byť to časově možné bylo, se nikdy navzájem nepotkali. Ke spojení podniků Kolbena a Daňka došlo až během 1. republiky, dávno po Daňkově smrti. (Foxhound#1)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (viac)
Reklama