Obsahy(2)
Tým pražských cimrmanologů se vydal do Liptákova v Jizerských horách. Cílem bylo prozkoumat drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím a výsledek stál za to. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (171)
Pro mě Posel z Liptákova nepatří mezi to nejlepší, co nám Cimrman odkázal, úvodní seminář je sice skvělý, poté ale následují poměrně nevyrovnané pasáže, díky kterým mi občas přišlo, že by o trošku kratší stopáž určitě neuškodila. Povedených vtípků tu bylo však nepočítaně a svérázný humor také nezklame, takže s přimhouřením oka 4*. A pokud jsme u těch hlášek, tak u mě rozhodně vede: "TAK SE TOHO CHEMIKA PŘECE JEN DOČKAL.." ;) ()
Píšete, že slabší Cimrman, podle mě nesmysl. Mně se líbil skoro nejvíce ze všech, až tolik, že nechybělo mnoho k pěti. Originální schéma, kratší ale o to údernější hry, geniální semináře s největším počtem dokonalých hlášek a pověstný závěr ve Vizionáři. Opravdu téměř geniální...a k tomu ta úžasná mezihra hraná na rozladěný klavír... ()
Na stěnách hostinské místnosti jsme odkryli celkem 8 Cimrmanových nápisů, seřadili jsme tak, jak je Cimrman pravděpodobně během večera psal. Přečtěme si je: Za první půllitr věnoval Cimrman hostinskému tento nápis: Lepší pivo v žaludku, nežli voda na plicích. Druhé dvojverší upomíná patrně na bankrot správce Liptákovské kampeličky Jaroslava Richteříka: Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu. Třetí pivo vypil Cimrman za epigram: Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek. Čtvrté pivo ho inspirovalo k nápisu: Sirotek je naše máma. Tak je to nápis pěkný, bohužel nějaký vandal k němu připsal: Sirotková je náš táta. Páté pivo: Nový York a Liptákov mé obce nejmilejší. Šesté pivo, to je nápis, který už známe: Do hospody s umytýma nohama. Sedmý půllitr: Teplé pivo je horší, než studená Němka. A po osmém pivu napsal Cimrman už jen: CHLAST, SLAST. Tím vážení přátelé nápisy končí, umělec zřejmě cítil, že již dovrčil svou míru. Tolik tedy k nápisům... ()
Posel světla není špatná hra, ale Vizionář je mnohem lepší a vtipnější (viděl jsem verzi se Smoljakem). Obě hry jsou dlouhé tak akorát a představení navíc obsahuje dva semináře a tentokrát jsou obě lepší než samotné hry a zejména pak ten druhý (popis nudné cesty autem, univerzální ptakopysk, kterého ale neuvidíte, protože je citlivý na světlo, Bruknerovy minerály, skákání do řeči...). V první hře a v seminářích byl nejlepší Brukner, ve druhé smrťák, úžasně zahraná postava. A tak běžte ven, třeba na Cimrmanovu "nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá" třídu a řekněte lidem (ale ne teď, až příležitostně), že i tato dvojhra Járy Cimrmana je naprosto skvělá, i když oba semináře jsou lepší. My nesmíme ani naznačovat, ale i přesto tomu klidně dám 100%. Petr, něco červenýho, Bezruč! ()
Další Cimrmanovská nálož. Tentokráte pro mě zajímavý hra už jenom kvůli prostředí a vyprávění filmu Nejistá sezóna. Vždy jsem si tím pádem myslel, že jde o skvělý kus. Co si ale budeme, ty semináře jsou originální a skvělý nápad, ale z celého představení to bývá nejslabší část. Zvlášť když vlastně máte seminář, po něm následuje krátká inscenace, poté seminář a další inscenace. Je to jako pít projímadlo s vodou, ale není to díkybohu takové utrpení. Samotné představení Vizionář je prostě skvělé. Má vše co potřebuje a nádherně to spolu funguje. Stále je tam problém v tom, že ze více jak sto minutové hry se bavíte v celku krátký čas. Z úcty k tradici... ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (21)
- Legrační slovo „štrajchpudlíci“ ve hře „Posel světla“ je skutečné, jednalo se o dětské pomocníky v tiskárně kartounů. Jakub Arbes napsal sociální román „Štrajchpudlíci“. (sator)
- Ve hře „Vizionář“ jsou zmíněni pánové Emil Kolben a Čeněk Daněk jako nápadníci uhlobaronovy dcery. Hlavsa o každém mluví jako o továrnících, jejichž podniky vyrábí různé stroje a lokomotivy a jsou navzájem kamarádi. To ale ve skutečnosti nebyla pravda. Oba pánové, byť to časově možné bylo, se nikdy navzájem nepotkali. Ke spojení podniků Kolbena a Daňka došlo až během 1. republiky, dávno po Daňkově smrti. (Foxhound#1)
- Důl Terezka, který vlastní Uhlobaron, byl přejmenován na Petr Bezruč v roce 1946. Téhož roku byl i znárodněn, na což odkazují synova slova: „Třeba ten důl neprodáte. Třeba vám ho vezmou.“ (Folky)
Reklama