Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (184)
Na záverečnej prednáške, presunutej na úvod predstavenia som sa výborne bavil. O niečo menej aj na samotnej hre i keď sa nestotožňujem s odsudzujúcimi hodnoteniami niektorých užívateľov, ktorí ju označujú za najslabšiu z 13 hier. V úspornej dekorácii s pomerne malým počtom účinkujúcich sa cimrmanovcom podarilo vyťažiť z daného námetu dosť na to, aby divák neodchádzal z ich divadla sklamaný. ()
Ad Kulmon: Narážka na Jaroslava Weigela může dnes patřit též Petru Bruknerovi, který s ním v této hře alternuje. Že patřila Jaroslavu Vozábovi, o tom nepochybuji, neb s ním tehdy též alternoval (leden 1982-říjen 1983 (zákaz hry)). A opět, dle alternace - "mistrem sportu" může být i Marek Šimon, jež se střídá s Václavem Kotkem v roli Mlynáře. Líbí se mi ten pokus vymyslet na dané téma anekdotu. Na audiozáznamu z prosince 1990 není (nevešel se), tak je zařazen do CD "Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo". (záznam z Brna z října roku 1982), dnes si místo jmen "Kašpar " dosaďme "Hraběta/Penc" a místo "Vozáb" si dosaďme "Brukner/Weigel" "Nevzpomínáte si na nějaký nešvar? Kolega Kašpar nezná nějaký nešvar? Vy si neustále na něco stěžujete". "Ne" ... Vozáb: A nevadí, že je to trochu košilaté? Svěrák: Pokud to bude vkusné, tak ne Vozáb: Na slepé koleji stojí vagón plný pánských košil. Pak tam bude ten ředitel a sekretářka, akorát místo červů bych tam dal moly Svěrák: Jsem rád, že to kolega Vozáb naznačit, neb je těžké sestavit dobrou anekdotu. Ale tady jsme se dostali do jakéhsi stereotypu... Kašpar: Mně zaujal tady kolega Vozáb-Straka tou košilatostí ... .... No a ze hry (toto video) Já věděla, že to počítám zbytečně. Bouřka říkáte? Já vám dám bouřku! Neschovávejse! Dědku plesnivej...Babo!...Dědo....Dej si pozor na obočí!...Mužatko!....To bylo naposledy! ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
„Toto nevelké městečko vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a také největší sirotčinec.“ „Ale záhy zjistil, že se problematika starobince a sirotčince v mnohém shodují: jeho dotazníková anketa připravená původně pro sirotčinec to také potvrdila, ukázalo se například, že všichni chovanci ústavu pro přestárlé jsou v současné době bez výjimky sirotky!“ „Hrabě Bohumil: Byl jsem hrabě a vlastnil jsem veliké panství. Ale chudoba mých poddaných mě tak dojímala, že jsem jim chodil pomáhat robotovat na svých polích“. Krásny prídavok – Elektrický valčík. Skvelý seminár, o niečo slabšie predstavenie. Ale! V tejto hre som pochopila, aká sila je spolupracujúce publikum. ()
Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (30)
- Pryč musela i věta "Pánové jste svědci historického okamžiku, práve vyhynuli Pihrtové" (tajní policisté). (Kulmon)
- Trestnice na Borech měla být změněna na jinou, nejlépe v Rakousku. (Kulmon)
- Seminář byl před revolucí hodně osekaný. Když např. v semináři o anekdotách říká „...že autor anekdot má vlastně štěstí, že ho nelze vypátrat,“ tak to bylo škrtnuto. Dále na začátku semináře o tom, jak a za co byl Cimrman trestán, je hned na začátku řečeno: „Cimrman dostal rok za anekdotu, císař pán v muničním skladu,“ muselo též pryč. I ze hry toho dost vypadlo nebo bylo změněno. Např. když Vrchní Inspektor všech starobinců říká Formánkovy, že: „Plive z okna na záhon hlávkového salátu, prase,“ muselo být nahrazeno za „Plive z okna na záhon růží, čuně“. Výraz „provokační anekdota“ musel být též nahrazeno za „návnada pro lidové vrstvy“. Když Mlynář říkal: „Už se to hnulo, to snad ani nemůže bejt moje,“ muselo jít pryč též. (mnaucz)
Reklama