Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (184)
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
je těžké u Cimrmana říct slovo nejoblíbenější,ale tato hra se pohybuje rozhodně mezi čtyřmi,které si pouštím nejčastěji...seminář perfektní stejně jako druhá část,kde se to hláškami,vtipy a narážkami jen hemží...ovšem naprostou nutností je,aby pani správcovou hrál Jan Hraběta...absolutně jeho nejlepší výkon u Cimrmana vůbec....No jo,jen si ještě chvilku blbněte,ale v devět se zhasíná a jde se spát.. ()
Snad všechno z plodného scénáristického pera dua Smoljak-Svěrák stalo se již, anebo se jenom stane, zlidověnou klasikou, která bude ještě velice dlouho, ne-li navždy (doufejme), parafrázovaná v slovním projevu nejedného fanouška DJC při pivku v hospodě, ale nejen tam.. Sám jsem, při svém vlastním výzkumu problematiky J.C. zjistil, že prakticky není životní situace, na kterou by nebylo možné aplikovat adekvátní výňatek z některého díla výšezmiňovaného tvůrčího dua parafrázující danou vzniklou situaci. Toto jenom dokazuje, že nejlepší hry píše sám život a že pánové Smoljak a Svěrák jsou jeho geniálními pozorovateli, kteří zvládají své životní zkušenosti bezbolestně, citlivo a s jakýmsi laskavým humorem přenést do svých krásných a vtipných her. Děkuji Vám, pánové.. Avšak bavíme li se o hodnocení jednotlivých snímků, kde ne každá hra splnila mé očekávání, tady dle mého názoru saháme k metám nejvyšším, jelikož osobně považuji Lijavce za vrchol jejich tvůrčích dovedností a na pomyslném piedestálu zastává tato hra stupínek nejvyšší. ()
Pumpa v zimě---Franta Pepa jednička--- Všechny hry (snad až na velmi slabou Afriku) jsou geniálním úkazem brilantního inteligentního humoru a na žádnou z nich nemohu použít nic jiného než superlativy. Pánové autoři (ať jste dosud mezi námi nebo již v českém nebi), smekám před Vaší inteligencí, všeobecným rozhledem, uměním pobavit, uměním hrát, předávat lidem radost a nenápadně šířit vědomosti o historii nejen naší země. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (30)
- Část semináře, kdy členové souboru tvoří anekdoty, ač to tak možná nevypadá, není improvizací. Tuto část semináři bychom prakticky ve stejné podobě slyšeli i v době prvních repríz v roce 1982. Miloň Čepelka k tomu uvedl: „Ono ani moc nešlo improvizovat. Jednak to neumíme a za druhé text musel být předem schválený a nemohl se měnit. Taky se až na pár drobných změn za tu dobu nezměnil. Až po revoluci ty drobné změny, či nové vtípky mohli do hry bez problémů.“ (mnaucz)
- V době, kdy Zdeněk Svěrák hrál ve filmu Obecná škola (1991), byl samozřejmě oholený (jak je vidět ve filmu). Když hraje Zdeněk Svěrák v „Lijavci“ Inspektora, Správcová mu v jedné části hry řekne: „Dej si pozor na obočí dědku šedivej, plesnivej.“ V té době však ještě představitel Správcové dodával „voholenej“. (mnaucz)
- Seminář byl před revolucí hodně osekaný. Když např. v semináři o anekdotách říká „...že autor anekdot má vlastně štěstí, že ho nelze vypátrat,“ tak to bylo škrtnuto. Dále na začátku semináře o tom, jak a za co byl Cimrman trestán, je hned na začátku řečeno: „Cimrman dostal rok za anekdotu, císař pán v muničním skladu,“ muselo též pryč. I ze hry toho dost vypadlo nebo bylo změněno. Např. když Vrchní Inspektor všech starobinců říká Formánkovy, že: „Plive z okna na záhon hlávkového salátu, prase,“ muselo být nahrazeno za „Plive z okna na záhon růží, čuně“. Výraz „provokační anekdota“ musel být též nahrazeno za „návnada pro lidové vrstvy“. Když Mlynář říkal: „Už se to hnulo, to snad ani nemůže bejt moje,“ muselo jít pryč též. (mnaucz)
Reklama