Lijavec

Seminář patří mezi absolutní TOP, taky je velmi zajímavé, jak moc byla tato hra cenzurována, upravována a dřív i zakázána. Herberk a Vymýšlení anekdot jsou extrémně silné a zábavné části, ale samotná hra už se spíše jen táhne. "Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím... to je tím, že já to organizuji." (...) "Na slepé koleji..." (...) "A dál?" "No dál... já to dál ještě nemám..." (...) A nevadí, když to bude takové pánské košilaté...? Na slepé koleji stojí už měsíc vagón plný pánských košil...(...) ...ještě je nechytili." (...) "Ale já nejsem Karel. Karel je tady Alois." ____ 72% (1982) (03.03.2015)

Se hrou Lijavec je drobný problém. Hra Lijavec je totiž ze všech Cimrmanových her pravděpodobně ta úplně nejslabší a nejpodivnější - to znamená za čtyři hvězdy. Jenomže seminář, přátelé, je zcela bez debat tím úplně nejlepším, v pravdě nesmírně geniální záležitost, ze které pocházejí také všechny dobré hlášky tohoto představení (Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím... to je tím, že já to organizuji). Vtipy o odstavené koleji, Elektrický valčík, šikana Čepelky, to jsou nesmrtelné momenty. Samotná hra je pak celkem fajn samochvála, ze které jsem ale já, sprostý člověk, byl trošku zklamaný, ovšem i tam se našlo pár fajn momentů (Už bych tam byl byl - A to zelený, to bude asi špenát, že jo? - Neexistuje. Píšu porodní bába, v závorce muž) a celé druhé polovině zcela jasně vládne Hraběta. Jako celek je ale celé představení opět výborné. 88%. (30.12.2017)

Divadelní záznam z produkce divadla Járy Cimrmana působí energicky hlavně svým "odborným" povídáním v rámci závěrečné besedy a klade důraz (jako obvykle) na slovní obraty, přesněji hru se slovy. Ve smyslu minimalistického hraní se nese celá první polovina 95 minut a jednotlivé postavy představující odborníky na Cimrmanův život vnesou do obsahu věcné rozpravy určitou dávku vtipu a humoru. Samotná hra Lijavec prakticky navazuje na některé již zmíněné vodítka v rámci otázek a odpovědí a postupně dostává puzzle závěrečnou podobu. Z toho všeho vychází zábavné a důmyslné pojednání o Cimrmanově genialitě, přičemž tvůrci se snaží vnuknout ideu několika zároveň probíhajících linií děje. To co se odehrává na jevišti je skutečně rarita, protože je obdivuhodné, jak málo stačí hlavním protagonistům k tomu, aby vytvořili solidní komedii za účasti více scénářů než je obvyklé. (30.01.2014)

Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. (28.04.2022)

Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. (21.10.2020)