Lijavec

Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. (21.10.2020)

Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. (28.04.2022)

Ad Kulmon: Narážka na Jaroslava Weigela může dnes patřit též Petru Bruknerovi, který s ním v této hře alternuje. Že patřila Jaroslavu Vozábovi, o tom nepochybuji, neb s ním tehdy též alternoval (leden 1982-říjen 1983 (zákaz hry)). A opět, dle alternace - "mistrem sportu" může být i Marek Šimon, jež se střídá s Václavem Kotkem v roli Mlynáře. Líbí se mi ten pokus vymyslet na dané téma anekdotu. Na audiozáznamu z prosince 1990 není (nevešel se), tak je zařazen do CD "Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo". (záznam z Brna z října roku 1982), dnes si místo jmen "Kašpar " dosaďme "Hraběta/Penc" a místo "Vozáb" si dosaďme "Brukner/Weigel" "Nevzpomínáte si na nějaký nešvar? Kolega Kašpar nezná nějaký nešvar? Vy si neustále na něco stěžujete". "Ne" ... Vozáb: A nevadí, že je to trochu košilaté? Svěrák: Pokud to bude vkusné, tak ne Vozáb: Na slepé koleji stojí vagón plný pánských košil. Pak tam bude ten ředitel a sekretářka, akorát místo červů bych tam dal moly Svěrák: Jsem rád, že to kolega Vozáb naznačit, neb je těžké sestavit dobrou anekdotu. Ale tady jsme se dostali do jakéhsi stereotypu... Kašpar: Mně zaujal tady kolega Vozáb-Straka tou košilatostí ... .... No a ze hry (toto video) Já věděla, že to počítám zbytečně. Bouřka říkáte? Já vám dám bouřku! Neschovávejse! Dědku plesnivej...Babo!...Dědo....Dej si pozor na obočí!...Mužatko!....To bylo naposledy! (31.03.2009)

1. Záverečná beseda - z technických príčin uvádzaná pred hrou, na otázky odpovedajú: expert na anekdoty, odborník na väznice, znalec časti života Cimrmana v starobinci. 2. Hra Lijavec - "Hra s opravdovým deštěm" - alegorická hra určená do ústavov pre starších, príbeh vandrovníkov (vrchný inšpektor starobincov, Formánek - porodný dědek, mlynár), ktorí si rozprávajú protimonarchistické vtipy, avšak za prítomnosti člena tajného policajného oddielu na odhalenie vzniku protihabsburgovských vtipov. (12.04.2012)

Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. (03.11.2010)