Emma

Po zhlédnutí nejnovější adaptace klasického románu Jane Austenové jsem dostala chuť podívat se pro změnu na verzi asi nejznámější (protože Gwyneth). Mohla bych říct, že oba filmy trpí stejným neduhem, a to nevýraznými mužskými postavami (snad až na mladinkého Ewana McGregora, kterému sice dlouhé vlasy moc nesluší, ale zpívat uměl solidně ještě před "Moulin Rouge"). Najdeme zde i jemné náznaky humoru a moc hezky je natočena například část, kdy si Emma uvědomí, že je sama zamilovaná - trhání lístků kopretin, aby si ověřila, koho pan K. miluje - "Kopretiny už rozhodně pěstovat nebudeme. Je to ošklivý plevel." Novější snímek mě celkově bavil více, ale tyhle 3* jsou hodně silné. (23.07.2020)

Výjimečné dílo Jane Austen čerpající náměty i samotný styl z klasicismu a přesto řešící konflikty romantickým způsobem, navíc často zahrnující postupy realistického slohu, bylo převedeno do výborné filmové podoby, co se týče formy i herců. Obsahem se však změnilo v silně ironicky nadsazenou skoroparodii, která může vynikat snad v sebekritických postojích, ale opravdové literární kvality jí jsou silně vzdáleny. (03.02.2005)

"Milý deníčku, dneska jsem se pokoušela pustit pana Knightleyho z hlavy" ... "měla jsem upřímnou snahu nemyslet na něj, když jsem dávala pokyny kuchařce" ... "snažila jsem se nemyslet na něj na zahradě, kde jsem stokrát otrhávala lístky kopretiny, abych zmapovala jeho city k Harietě ... kopretiny už rozhodně pěstovat nebudeme - je to ošklivý plevel" - začínám tomuhle filmu proklatě přicházet na chuť - a Gwyneth je TAK roztomilá - a ta její labutí šíje - všimli jste si? (26.04.2011)

Tuhle Emmu mám ze všech nejraději a při jejím závěrečném prozření v slzách mě dokáže dojmout, Gwyneth je tu kouzelná, přesně taková, jakou si ji představuji.. Jeremy Northam je ohromný sympaťák a vzájemné jiskření mezi nimi je pro mě zábavné i opakovaně.. No a celé je to zabalené do krásného kabátku s příjemnou hudbou, u mě filmová spokojenost (dnes večer potřetí). (13.02.2024)

Přišlo mi to celé takové až moc "zastaralé", ale přesto tam bylo pár poťouchle, podvratně vtipných momentů, které mě příjemně překvapily. Hlavní roli v tom měla kamera, chovala se jako další postava ve filmu to bylo velmi nečekané a velmi osvěžující v tomto druhu konverzační komedie. Co mě naopak překvapilo nepříjemně byla hudba Rachel Portman. Svého času jsem se pořád dokola dívala na Čokoládu a zdejší soundtrack mi jí přišel hodně podobný (ačkoliv Čokoláda vznikla chronologicky až tři roky po Emmě), v některých momentech dokonce až stejný. Jsem si vědoma toho, že filmoví hudební skladatelé píšou sami sobě podobnou hudbu v jednom kuse (viz John Williams, od něj mi všechno zní "stejně"), a když je to spíš variace nebo pomrknutí (jako to dělá Hans Zimmer), tak to dokážu i ocenit jako kvalitu, když když mi to zní až moc pouze jako opakování, tak jsem z toho spíš smutná. Co se týče adaptace látky, tak je na tom tato Emma zatím nejhůř oproti všem ostatním filmovým zpracováním (2009 a 2020), která jsem zatím viděla. Slečna Batesová, pan a paní E, Frank Churchill, vztah Emmy s tatínkem, pouto přátelství s paní Westonovou bylo jinde uděláno lépe. Ani z herců mi tady ve své roli nepřišel nikdo tak zajímavý, že bych měla potřebu je zmínit. Možná snad Toni Collette, ale Mia Goth z 2020 se mi do té role hodila o trošičku víc. Goth ale měla taky tu výhodu, že její přátelství s Emmou bylo jedním ze základních pilířů jejich filmu, kdežto v této 1996 Emmě to byla spíš vedlejší linka a film se soustředil spíš na Emmu samotnou. Jejich přátelství ale nebylo zmasakrováno natolik jako v 2009 Emmě, kde bylo až na pár scén v polovině příběhu prakticky nepřítomné. Sečteno, podtrženo, v něčem lepší, v něčem horší než 2009, pořád mám nejradši 2020. Ještě mě čeká 1996 televizní a Clueless. (25.03.2022)