Réžia:
Petr KolihaScenár:
Václav ŠašekKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Miki JelínekHrajú:
Ondřej Pavelka, Karel Heřmánek, Vladislav Beneš, Iva Hüttnerová, Jan Hartl, Radoslav Brzobohatý, Josef Vinklář, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Vladimír Salač, Eva Salzmannová, Jiří Císler (viac)Obsahy(1)
"Tento příběh byl volně inspirován skutečným kriminálním a soudním případem. Odehrál se v Praze a v Tatrách v letech 1926-1928 a byl později označen za jeden z největších, ne-li vůbec největší, jaký předmnichovská republika zažila. Přesto se tehdejší policii a justici nepodařilo objasnit a uzavřít případ tak, aby ještě dlouho po skončení procesu nevyvolával oprávněné otázky. I když soud vynesl rozsudky, zůstal případ svým způsobem otevřený, a tak je také zachycen ve scénáři, který zůstal v základním půdorysu věrný skutečnosti," říká scenárista Václav Šašek, autor dvoudílné televizní inscenace Proces s vrahy Martynové... Proces zabíral první stránky tehdejších raníků i večerníků, novin všech politických stran a směrů. Proč tolik senzace? Do té doby pro vraždu před soudem stávali většinou lidé, kteří trestný čin páchali z běžných pohnutek: žárlivost, sociální motivace, loupež. Tentokrát se před soudem pro vraždu ocitli tři mladí intelektuálové: lékař, spisovatel, esejista, překladatel, divadelní kritik a recenzent - v jedné osobě, známý novinář se styky ve vysokých kruzích a herec. (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Československá dvojdílná televizní inscenace natočená podle skutečné události, která se převážně zabývá soudním procesem s třemi obžalovanými muži, kteří se měli podílet na smrti bohaté ženy. Obžalovanou trojici mužů tvoří lékař Klapáč (O. Pavelka), novinář Mikovec (K. Heřmánek) a neúspěšný herec Korejs (V. Beneš). Tito pánové byli zpočátku přátelé, kteří z nemístného žertu vymýšleli nápady, jak se zbavit nepohodlné ženy (I. Hüttnerová). Zejména dr. Klapáčovi, který byl, jak se zdá, hlavní postavou inscenace, přišel tento druh humoru velmi zábavný, což podtrhl účastí na falešném svatebním obřadu, kde vystupoval jako nepravý oddávající. Jaké však bylo jeho překvapení, když se najednou ocitl u soudu, kde se pod dohledem soudce R. Lukavského vyšetřovala vražda paní Martynové. Zpočátku snižoval význam soudního přelíčení, dokonce se soudu vysmíval a domníval se, že mu tato negativní reklama zvýší věhlas v očích veřejnosti. Pozdě pochopil, že tady končí veškerá legrace a jeho svoboda je vážně ohrožena. Snímek lehce vyplňují retrospektivní pohledy na přátelské žertování mezi obžalovanými, většina snímku se však odehrává v soudní síni. Samotné přelíčení je velmi zmatené, neboť všichni obžalovaní často mění své výpovědi a vyprávějí nepravdu. Popis situace, která předcházela vraždě, je od jednotlivých obžalovaných podávána zcela odlišně. Divák se tak vůbec nedozví, kdo ve skutečnosti onu dámu zabil či zda byla vůbec zavražděna. Snímek P. Kolihy je výborně doplněn herci ve vedlejších rolích, státního zástupce představoval L. Munzar, Klapáčova obhájce ztvárnil J. Hartl. Dále můžeme sledovat R. Brzobohatého jako hlavního kriminalistu, kterému se však nepodařilo obstarat jakékoli důkazy a nebylo nalezeno ani tělo oběti. V roli nedůvěryhodného svědka se ukázal J. Abrhám. V jediné významnější ženské roli se objevila E. Salzmanová coby partnerka dr. Klapáče. V malé roli poslance se v jednom ze svých posledních televizních vystoupení objevil I. Prachař. Celkově se domnívám, že toto televizní dílo není nic výjimečného, děj je zřejmě úmyslně zmatený, aby se divák ani postavy nedobrali pravdy. I přes obsazení mnoha hereckých legend hodnotím tento film pouze průměrně. ()
Moc nerozumím lidem, kteří píší o skvělém výkonu Ondřeje Pavelky, mne místy tahá za uši a zdá se mi slabší stránkou celé inscenace, ve většině scén s dobrými herci, jako jsou Hartl, Brzobohatý (jeden z báječných výkonů), a další je to zvláště citelné. Ovšem V. Beneš je snad ještě horší, doporučuji každému si srovnat jak pan Abrhám zahraje tu radost psychopata že je mu věnována pozornost minimální mimikou, ale s obrovskou silou a jak musí pan Beneš neustále kroutit očima a "ksichtit se", nejen když dělá legraci ale i při čtení rozsudku. JInak je pochopitelně Klepetář a vražda Vorosmartyové velmi zajímavé téma, zde zpracované komorně, úsporně a řekl bych sice Kolihovsky trochu studeně, ale pěkně vygradovaně. ()
Ondřej Pavelka v roli cynického údajného hlavního padoucha prostě nemá chybu. Jinak ovšem rozsudek ani závěrečné resumé neodpovídají skutečnosti (stejně jako mylný komentář jednoho zdejšího kolegy). Skutečný Jan Klepetář byl z vězení propuštěn v roce 1937, pracoval jako redaktor a příležitostný novinář až do roku 1949, kdy se vystěhoval do Švédska a později do USA. V sedmdesátých letech znormalizované Československo několikrát navštívil (některé zdroje hovoří i o návratu jako takovém) a snažil se prokázat svoji nevinu v případu Vörösmartyová. Zemřel v Praze 10. 8. 1978. ()
Po prvním díle prozetím za 4*. ///Druhý díl taktéž dobrý ///Výborný televizní film s dosti zajímavým námětem, režiie spíše průměrná, to je ovšem vynahrazeno kvalitním scénářem a velice dobrými hereckými výkony, Ondřej Pavelka výborný, dále pak skvělý především Vladislav Beneš a v menší roli Luděk Munzar, ostatní herci samozřejmě také dobří. ()
Traja intelektuálni kaviarenskí povaľači Pavelka, Heřmánek a Beneš si užívajú zhýralý nočný život v pražských prvorepublikových kabaretoch, kľučkujú medzi veriteľmi aj ženami a popritom trúsia cynické hlášky. Sklapne im, keď sa stanú podozrivými z vraždy vyvolenej jedného z nich a následne sa na súde zapletajú do protichodných tvrdení a pochybných svedectiev. Súdne drámy a vyšetrovanie sú celkom zaujímavé, za zmienku určite stoja herecké výkony kriminalistu Brzobohatého, psychosvedka Abrháma aj advokátov Hartla a Munzara, no aj tak nakoniec nevedú k žiadnym jasným dôkazom viny. Hodne nevierohodne tiež pôsobia zábery z "Tatier" a konfrontácia pražského bohéma s bačovským otcom v ovčom kožuchu so zlou slovenčinou s prízvukom. Inak sa ale atmosféra celkom vydarila a ako televízna inscenácia to nie je zlé. ()
Reklama