Zamatová extáza

Perfektní hudba, herecké výkony jako vystřižené z glamrockové éry (McGregor), herecké výkony nudné (Bale), vizuálně zajímavá stránka, špatný scénář, který ve mně nevyvolal žádné emoce...jen nudu. jedna má kamarádka všal byla unešena (ahoj Pájo:) tak věřím, že to taak zlé zas nebude... Dávám tři glamrockově třpytivé hvězdičky! (15.09.2004)

Stejně jako glamrocková éra britpopu 70.let, nastoupivší po vystřízlivění z ideálů květinových dětí, byla cesta nikam, tak i tento film se mlátí od ničeho k ničemu. Drží ho nad vodou jen ta hudební čísla, kde lze nasát atmosféru glamrocku, se vším jeho třpytivým pozlátkem a všeprorůstající dekadencí, s vysokými botami, těsnými přiléhavými kostýmy a barevnými trvalými, hudební éry, z jejíhož vizuálna čerpal Freddie Mercury v raných dobách, či David Bowie. A propós ten a jeho vymyšlené alter-ego Ziggy Stardust tu má styčný bod s hlavní postavou filmu - Brianem Sladeem - v celkem přesvědčivém podání Rhys-Meyerse, zatímco McGregor, vystrkujíc během vystoupení na diváky přirození, tu svými excesy a divokostí nápadně připomíná enfant terrible rockové scény Iggyho Popa a ač překvapivě nemá ve filmu mnoho hereckého prostoru, svých pár výstupů též zužitkoval vydatně. V hlavní dějové linii ale film nefunguje. Novinářské pátrání Christiana Balea, jehož překvapivě mdlý projev spočívá pouze ve fascinovaném zírání na své idoly, je nudné, spolu s až snovými scénami nedrží pohromadě a do toho se tvůrce filmu snaží sdělovat pochybné myšlenky ("Image muže je jeho životem."). S tímhle filmem se to má jako s glamrockem - zajímavý, ale hodně brzy se okouká. (05.02.2006)

Celou dobu, co jsem film sledoval, mi bylo jasné, že jde o dobrý film. Ale něco přece mne dovedlo k nízkému hodnocení. Nějak to nedrží pohromadě. Je to videoklip, který se pořád snaží nám něco sdělit, ale zůstává jen ta písnička. A písničky, co se mi ve filmu líbily, byly asi tři, tak tedy nic moc. Toni Colette i všichni teplí boys hráli dobře, my kdož jsme to neprožili to nemůžeme tak dobře uchopit. Ale vzpomínka na mládí je vždycky taková sladkokyselá, tak jako i Velvet goldmine...65% (27.08.2012)

Glitter crush a nepochopitelně pochopitelná nostalgie po éře kterou jsem nezažil a nikdy jí nežil... ale žil jsem Bowiem v jeho temnějších obdobích, Igim v jeho zuřivějších časech, a Molkem v době kdy byl hudebně na vrcholu a právě tak ukázkový androgyn, jako tady jsou úplně všichni... krom toho na první pohled vyloženě nesedícího Balea, který ale perfektně zosobňuje toužícího, ale úzkostně odstrčeného civilistu ve světě rockových, jak je vnímá, polobohů. A můžu být sebevíc straight, ale toho Bowieho, toho zamlada bych z postele prostě nevyhodil, takže proč se nenaladit na vlnu kdy rock a punk naplno objaly transsexualitu jako extravagantní image a styl který zářil o to jasněji, o co krátčeji trval. 9/10 (10.11.2020)

Že by mi nakonec byly po chuti i hudební filmy? Do nedávna nemyslitelná věc. Sametová extáze mi sice nepřivodila nic sametového, ale stav podobný extázi ze sledování (proboha po jaké době) něčeho tak výjimečně skvostného ano. I když jsem trochu pozdějšího data a glamrock přímo nevyhledávám, byla to láska na první pohled. Písně ve filmu rozvibrovávají ušní bubínky tou správnou libou frekvencí a navození sedmdesátek zvládaly bez debat. Stejně tak se Meyers a McGregor dokázali bravurně sžít se svými postavami a odzpívat většinu svých partů (potlesk). Z vedlejších postav bych možná vypíchl trochu opomenutou Toni Collette, jejíž Mandy byla správně šáhlá a posléze i správně zhrzená. Jako třešinku na dortu přináší spletitý děj pár neznámých, nad kterými si vnímavější část diváků bude jistě ráda lámat hlavu. Abych ty svoje superlativy nějak zakončil…Je to queer a gay v tom nejlepším, přeneseném i nepřeneseném slova smyslu…100% a šup do topky. (02.03.2011)