Stepní vlk
Steppenwolf
Obsahy(1)
Krajina nikoho, v ktorej prebieha občianska vojna. Alebo skôr zahnisaná rana, absolútny chaos, v ktorom neustále prebiehajú masakre, lúpeže a znásilnenia. V tomto desivom svete hľadá koktajúca Tamara svojho syna, ktorého uniesli miestni banditi špecializujúci sa na obchodovanie s ľudskými orgánmi. Nie je nik, kto by jej pomohol. Snáď okrem „stepného vlka“, bývalého policajta, ktorý sa rozhodne nezaoberá rozdielom medzi dobrom a zlom. Toto monštrum, ktoré zabíja bez akýchkoľvek výčitiek, je jej jedinou šancou na záchranu syna, a paradoxne, aj jedným z mála nositeľov ľudskosti v tomto filme. Kombináciou rôznych žánrov, ako napríklad road movie, westernu, samurajského a mafiánskeho filmu, dystopického trileru a drámy pomsty, Jeržanov vytvára jedinečné podobenstvo o svete bez morálky. Brutalita filmu je taká intenzívna, až sa dostáva do polohy paródie. (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (8)
// Šílený Max z Kazachstánu, 'nuff said. ()
Cynicky krutá aktualizace westernové klasiky "Stopaři" Johna Forda otevírá před diváky nihilistický svět, kde jedinou jistotou je smrt, a proto také jediní, kdo se nestanou bezmocnými oběťmi, jsou ti, kteří se jí zcela oddali a vyhlížejí ji. Poslední hnací silou apokalypticky rozpadlé společnosti zůstává koloběh násilí dovedený do takového maxima, že se okolí uchyluje k absurditě a zrůdnosti až boschovských rozměrů, byť prostorově rozprostřených po bezútěšných stepních planinách, ale v jednotlivostech paradoxně o to koncentrovanějších. Ne, tohle není žádná tarantinovka ani madmaxovka, protože tady není nic cool či nadsazené, pouze zoufale cynické, bezvýchodné, groteskně vychýlené a depresivní. Násilí není estetizované, nýbrž přichází děsivě náhle a lakonicky (až kitanovsky), překračuje koncepty misogynie do rozměru ryzí bezohlednosti ke všem a vždy stejně tak doléhá na oběti i pachatele, byť si to ti druzí v danou chvíli ještě neuvědomují. Ale přes to všechno je "Stepní vlk" ohromně uhrančivým dílem. Bestiální pudovost se tu totiž potkává s ikonografickou symbolikou ve vycizelovaných záběrech, které v sobě spojují efektní standard moderních západních žánrovek s estetickou tradicí duchovní kinematografie bývalého východního bloku. Navzdory jednotlivostem toto není půlnoční divočinka pro připité publikum, nýbrž démonická vize, které šestákové braky a vykalkulované exploatace nesahají ani po kotníky. ()
Jak najít své ztracené dítě, když všude kolem zuří válka a chaos? Musíte mít kliku v tom, že narazíte na člověka, který si nebere servítky a ví, jak to v tomhle světě chodí. Tenhle film z Kazachstánu je zvláštně namixovaná žánrovka spojující v sobě komedii s akčním žánrem, thriller, road movie a kdoví co dalšího. Kupodivu mě to ani trochu nenudilo, vlastně to příjemně uteklo, ale nic výrazného to ve mně nezanechalo. Hlavní hrdina byl rozhodně psychopat bez zábran, hlavní hrdinka zase vyšinutá nesouvisle blábolící blázen, a tahle dvojka dohromady pak utvořila bizár brodící se spálenou zemí v kalužích krve a zanechávající za sebou mrtvoly. Na jedno kouknutí dobré. [30. Art Film Fest Košice] ()
Wow, to byla jízda. Jako by Tarkovsky potkal Tarantina... a Takashi Miikeho. Kazaši jsou duševně choří velmi správným způsobem.Velmi připomnělo předloňského Sisu, ale s tím že ta pohádka o Finském řezníkovi byl veselý popcorn, kdežto tohle ač humor a zábavnost taky nepostrádá, tak je i v tom "odlehčení" čistokrevně černé, zlé a depresivní. Zvlášť vyloženě gagy které tu občas předvádí hlavní hrdina (když zrovna nevraždí doslova všechny co potká), ve kterých je pod povrchem rozšklebeného smíchu cítit jen šílenství zlomeného muže. Hodně unikátní přístup k vyprávění, nekompromistního násilí a budování atmosférického světa ala postapokalyptická pustina, na který z Evropy (nedejbože Hollywoodu) vůbec nejsme zvyklí. No je vidět že Kazachstán je na půl cestě do Japonska, tam bych těch podobně šílených filmů našel víc. 9/10, nejlepší novinka na KVIFF 2024 ()
Tak nějak mám pocit, že ty spřízněné thrillerové klasiky typu Stará puška / Strašáci / Vysvobození / Dravec atd. by v dnešní době již zřejmě nevznikly... a to i přesto, že od jejich vzniku se už hranice zobrazování násilí několikanásobně posunuly. Jenže jakoby scházela tvůrčí dovednost natočit podobně uzemňující, seriózní exploitation s precizním náběhem do všech přestřelek a další akce bez posouvání schématu do téměř neustálého rádoby „cool“ černého humoru a neustáleho zlehčování (v protikladě k té krutosti) místy až na úroveň polotrapného pitvoření. Stepní vlk umí být hodně drsný, krutý, možná až zbytečně příliš brutální a naturalistický, ale nejenže tuhle tvář vybalí na začátku v sérii téměř okamžité sérii přestřelek a výbuchů, ale také ji co chvíli snižuje na jakousi krvavou grotesku a černohumornou absurditu během násilí za každou cenu... a já jsem brzy zjistil, že s tímhle nejsem kompatibilní, podobně jako u Tarantinových filmů. To se v jednu chvíli titulní hrdina snaží předvádět jako nejdrsnější ze všech drsňáků v předrsné krvavé řezbě svých protivníků, aby za chvíli šaškoval v autě s plyšovým medvědem, mezi střelbou házel nepřímo k divákovi zpěvavé tóny, tančil nebo jinak se pokoušel o humor. Jenže na mě v této kombinaci zážitek právě nefungoval ani v rovině thrilleru (na ten je film až rušivě neustále odlehčován), ani v rovině komedie (na kterou je příliš brutální a v r. 2024 ve svém stylu nijak objevný) a jako celek mě to kromě řemeselné stránky se sérií pěkných záběrů, občasného leknutí z hlasných efektů a občasného pousmání ničím výrazněji nechytlo. U humorného pokusu o životní zpověď u ohně mi bylo až trapně. [50%] [Art Film Fest 2024, Košice] ()
Kdyby to hlavní hrdina nepřeháněl s tím pitvořením (poloha drsňáka mu šla excelentně), dám za čtyři. Ono míchání vážné a rádobyvtipné polohy filmu celkově spíše ublížilo - film jinak znázornil bezútěšnost zdejšího světa famózně. Kamera, akce a celkově produkční hodnoty na velmi dobré úrovni. ()
Černý humor. Občas přehnané herectví. Jinak v celku sympatický počin. Kameramansky dobře zvládnuté, režijně místy pokulhává. Zajímavý hudební doprovod. Chválím především výkon Anny Starchenko, představitelky Tamary. Hlavní hrdina dobře zahraný (místy již zmíněné přehnané kusy). Viděno na KVIFF 2024 ()
(KVIFF 2024) No a letošní 58. ročník Karlovarského filmového festivalu zakončuji filmem Stepní vlk. Za tento týden jsem navštívil přesně 32 filmů, což považuji za pěkné číslo. No a co si budem, bylo to prazvláštní. No, byl to film, na který jsem se chtěl dostat, a tak se taky stalo. Bylo to teda úplně jiný, než jsem čekal. Očekával jsem pořádný komorní snímek o pouštích, pustinách a stepích v Kazachstánu, ale dostal jsem velmi střelenou akční, dalo by se říct komedii o cestě za pomstou. Bylo to velmi hlasité, u těch akčních scén jsem myslel, že mi prasknou bubínky, takže co se týče zvuku, musím si trochu postěžovat. Jinak film plyne velice rychle, nemá slabý chvilky, takže myslím, že je to kvalitní filmařina. Samozřejmě, tento film je bizarní, to bezesporu. Je tady totiž jedna postava, která je mentál jak cyp. A to ještě není vše, náš hlavní hrdina tady dokonce mlátí ženy. To byl hřeb filmu. Co k tomu mám říct víc? Jako, ta akce, ty postavy, ten důvod, proč to ten borec dělá a za čím jde, jo, to bylo dobrý. Suma sumárum, je to bizár, ale já si to velice užil! 9/10 Je to bizár, ale je to naprosto perfektní bizár! (Thermal/Malý sál - 7.7.2024) ()
Reklama