Za zatvorenými dverami

Komorní drama o dvou odlišných ženských postavách, jedné s tragickou minulostí ale "opravdové", jejíž minulost je divákovi postupně odhalována její specifická a tvrdohlavá nátura pohání film. Některé formálně odlišené výjevy z minulosti jsou nejsilnějšími částmi snímku, nicméně se podílejí na podivné nevzváženosti filmu - společně s až nečekanými, "disneyovskými" scénami se zvířaty. Překvapila mě také občas funkční, občas zarážející absence ustavujících záběrů - především první půlka filmu v podstatě nezná celek a neustále nás vrhá z jednoho nedokončeného dialogu do poloviny druhého. (30.06.2012)

Někdy příběh není silný díky tomu, kdo jej vypráví, ale o kom je vyprávěn. Příběh Za zavřenými dveřmi vypráví žena, která chodila do kostela zatímco někdo jiný zametal před jejím prahem. Troufám si říct, že většina spisovatelů nepíše příběhy, aby jiné pobavily nebo poučily, ale protože se potřebují vyzpovídat, potřebují obnažit svou duši a očistit svědomí, aby jim bylo lépe. Nesdělitelnost pocitů je stoprocentní. Druhé můžeme pochopit jen pokud se naše pocity v něčem podobají jejich pocitům, jen pokud máme dar naslouchat. Tento film mi přinesl víc než oceňované oskarovky na předních místech zdejších žebříčků. (Síla oskarových přátel - Menzel si zahrál štěk ve Dveřích, Szabó v Anglickém králi.) (28.07.2014)

viděl jsem sna djinej film? to, co jsem viděl totiž já, byl technicky nezvládnutej paskvil hodnej uvedení v rámci večerů rosamunde pilcher, s jednou dobře napsanou postavou obklopenou torzama něčeho, čemu by se postavy dalo řikat... nevim, zda za to může senilita, ale točit maďarskej film s maďarskýma postavama a hlavní role pak obsadit britkou a němkou, přičemž všechny postavy jsou dabovaný do angličtiny, to je humus a nehodlám dávat 4 hvězdy jenom kvůli tomu, že helen mirren hraje ráznou ženskou, i když výborně.. (08.07.2012)

Behem projekce tohoto filmu ve Velkem sale v Thermalu karlovarske publikum samo sebe degradovalo do nejspodnejsich pater. Kazdych 5 minut se dojimalo a tleskalo napr. i pri scene, kdy do ramu vbehl pejsek, aniz by si vetsina vubec uvedomila, ze krome dvou dobrych hereckych vykonu je v tom filmu vsechno spatne, od nefungujiciho pribehu az po formalni zpracovani (pricemz zduraznuji, ze televizni format sam o sobe a priori neni chybou). Doma by nikdo u tohoto filmu nevydrzel ani behem pochmurneho nedelniho odpoledne, na festivalu snimek naopak mj. i diky uvedeni samotnou Helen Mirren sklizi ovace. Zajimave. Alespon je to dukazem, ze festival stale neztratil svou magii a auru, a to i pres kazdorocni zvyseny vyskyt ruznorodych exotu, kteri nemaji zajem o film ani co by se za nehet veslo, a i pres prezentaci festivalu vetsinou sdelovacich prostredku, po jejichz reportazich musi mit nezasveceny konzument pocit, ze se jedna o vrcholnou akci pro vsechny vypatlance napric celou republikou. (18.07.2012)

Spíše než jako celistvá sonda do života dvou nesourodých žen působí The Door jako pár na sebe nenavazujících scének rozložených rovnoměrně po období několika měsíců až let. Navíc musím říct, že po úvodu Helen Mirren, která na tiskovce i před projekcí tvrdila, že Emerenc považuje za svou nejsložitější roli a že je tato postava výjimečná svou tajemnou minulostí, jsem čekala něco málo víc, než dva flashbacky a jeden pohled za zavřené dveře jejího domu. Možná má slova vyzní až kacířsky, ale i přes veškeré recenze hovořící o dokonale prokresleném ději a postavách, na mě jednání Emerenc působilo, snad kvůli oněm limitovaným pohledům do minulosti, místy až neuvěřitelně a nerealisticky. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)