Za zatvorenými dverami

István Szabó je kouzelník s atmosférou i eskamotér s city a ke každému vystoupení si dokáže vybrat perfektní asistenty... a jedna z nich tentokrát mistra zcela zastínila. Troufám si tvrdit, že především díky Helen Mirren, která dokázala pouštět strach, ale zároveň z ní prýštil zvláštní pocit milosti a bezpečí, byl příběh podiv(uhod)ného přátelství dvou rozdílných žen poutavý od prvních minut až po poněkud rozháraný a pro mě i dost rozpačitý konec. (13.09.2014)

Četla jsem román (s autobiografickými prvky) Magdy Szabó "Dveře", jehož adaptaci do filmové podoby hodnotím podstatně níže. Atmosféra silného melodramatického příběhu jakoby se ve druhé půlce filmu postupně vytrácela. Ovšem Emerence, drsná služka se zlatým srdcem, v podání Helen Mirren byla vynikající. (28.07.2014)

Film o jedné postavě/herečce. Helen Mirren to s koštětem umí stejně dobře jako s královskou korunou. Ať je její výkon sebezářivější a ostatní herci sebepřesvědčivější (kromě doktorů v nemocnici), film sráží na kolena rozkouskovaný děj. Měl jsem pocit, jako by scény byly vybírány podle toho, jak se povedly na place. Je škoda, že na místo vtipných, ale bezcenných pasáží nešel film ještě více do hloubky. (01.07.2012)

Někdy příběh není silný díky tomu, kdo jej vypráví, ale o kom je vyprávěn. Příběh Za zavřenými dveřmi vypráví žena, která chodila do kostela zatímco někdo jiný zametal před jejím prahem. Troufám si říct, že většina spisovatelů nepíše příběhy, aby jiné pobavily nebo poučily, ale protože se potřebují vyzpovídat, potřebují obnažit svou duši a očistit svědomí, aby jim bylo lépe. Nesdělitelnost pocitů je stoprocentní. Druhé můžeme pochopit jen pokud se naše pocity v něčem podobají jejich pocitům, jen pokud máme dar naslouchat. Tento film mi přinesl víc než oceňované oskarovky na předních místech zdejších žebříčků. (Síla oskarových přátel - Menzel si zahrál štěk ve Dveřích, Szabó v Anglickém králi.) (28.07.2014)

Absolutně se shoduji se StarsFan a Sandiegem. Struktura mi přijde skoro totožná například s filmem Nebezpečná metoda, kde mi scénovité, lineární ale neplynulé vyprávění nesedělo. Model scéna+ neznámý časový úsek fuč+scéna+nčúf+scéna atd. není nic nad čím budu jásat. Postavy zprvu vypadají zajímavě, mají přinejmenším zvláštní životní osudy (jedna v minulosti a druhá v přítomnosti), ale zakončení filmu je až idealisticky "romantické"(odpuštění) a neodpovídá na základní otázky. Proč se staly "přítelkyněmi"? Kde byl zlom v myšlení jedné? Škoda. PS: při některých scénách běhá mráz po zádech. (17.02.2013)