Umírání

Velice empaticky a lidsky natočené drama. Tři hodiny uběhly jako nic. Matthias Glasner dává všem postavám vlastní prostor a nikam nespěchá. Umírání je rozděleno na 5 částí, které vždy popisují úhel příběhu z jedné z postav (ale ne ve stylu Rashomona). Přišlo mi zajímavé, že každá část reflektovala (nejen narativně) vztahy mezi protagonisty. Třeba třetí část filmu se (téměř) úplně odklání od narativu, který tam byl do té doby, ale tím, že už tušíme, o koho se jedná, tak sice třetí část nerozvíjí "hlavní linku příběhu", ale celkový narativ filmu. Jsem přesvědčen, že tenhle film by šlo velice detailně analyzovat, ale vzhledem k délce jsem rozhodně vše nepochytil. Ač postavy ve filmu mají určitý "komplex chladnosti", ke konci se ukazuje, že tato chladnost je formou pochopení. Jako jediný nedostatek (dá-li se to tak nazvat) považuji to, že emocionální vrchol filmu pro mě nastal už v první třetině a konec už nebyl tak katarzní. (05.07.2024)

(KVIFF 2024) Umírání, film, na který jsem neměl prakticky žádná očekávání, a to se vyplatilo jak sviňa. Film mě překvapil v dobrém slova smyslu. Jediné, co mě překvapilo, je délka filmu, protože tento film trvá neskutečných 181 minut. Tohle jsem ale před vstupem do kina nevěděl. Chodil jsem na filmy naslepo a vždy se to vyplatilo, teda většinou. Tohle je vlastně jediný tříhodinový snímek na letošním ročníku. Loni jsem taky jeden tříhodinový, navštívil, byl to vietnamský snímek Uvnitř žluté kukly, který byl jedním z nejlepších na loňském ročníku. Ale teď zpátky k filmu, film se dělí do pěti částí, kde první tři sledují životy postav a ty zbylé dvě jsou jen takový dojezd. První část byla docela pomalá, únavná a nezajímavá, to však zlomila druhá část, která mě odpálila krásnými písněmi orchestru a naprosto neskutečnou scénou u stolu matky a syna, kde bylo cítit tolik emocí, až jsem málem odletěl až na Mars. Třetí je taky cajk, byla tam nějaká nahota, takže fajnšmekři nezoufejte. Čtvrtá už pomalu film uzavírá a pátá je jen epilog. Já jsu spokojenej.  8,5/10 Tohle byla opravdu kvalitka. (Thermal/Malý sál - 5.7.2024) (04.08.2024)

Epický film-život, svého druhu nejzdařilejší od Toniho Erdmanna. Pravý opak sterilně útrpné podívané, jakou bychom dle názvu čekali. Přechod ze vcelku vážného rodinného dramatu do hororové komedie a la Grand Guignol je asi nejlepší scenáristický twist, jaký za poslední roky pamatuju. Svou interpretační bohatost film nijak nepředvádí a i přes tříhodinovou stopáž zůstává divácky přístupný. Takhle si představuju chytrý mainstream. (06.07.2024)

Skvěle natočený, mistrovsky napsaný a precizně zahraný rekviem za skomírající rodinné vazby o pěti kapitolách a epilogu, v němž komplexní postavy řeší netriviálním způsobem vzájemné vztahy a komplikované problémy spojené s prací, nemocemi, opatrováním dětí a různými formami umírání ve vší složitosti, kterou s sebou život přináší. Sofistikovaně vystavěné vyprávění s každou další kapitolou mění perspektivu, rozšiřuje kontext celé situace a dodatečně obohacuje dřívější dění o nové detaily a významy. Bravurní dílo o klíčových vlivech na formování osobnosti, o různých podobách zpracovávání duševních strastí, ale také o empatii a vzájemném pochopení. Spousta scén hodných zapamatování včetně několika hudebních, bravo. (06.07.2024)

„Dobro není, přesto je ho potřeba.“ Matthias Glasner natočil monumentální, tříhodinovou fresku jedné současné rodiny, za níž si právem odvezl z Berlína cenu za scénář. Tedy, to ocenění si zaslouží především první polovina, která nekompromisně, přitom však bez přehnané patetičnost vykresluje stárnutí jedné manželské dvojice a jejich komplikovaný vztah se synem, ne úplně úspěšným dirigentem. Z Toniho Erdmanna si Glasner vypůjčuje schopnost rozehrát bizarní, přitom však v realitě hluboce ukotvené situace, tíživost vztahů na sklonku života zase evokuje Hanekeho Lásku. Vrcholným momentem je zkouška orchestru zhruba po hodině stopáže, během níž se daří pomocí hudby a hereckých tváří předat neuvěřitelně mnoho. Ve druhé polovině se však přidává i linka odcizené dcery a ke konci se nejde zbavit dojmu, že vysokým ambicím ohledně různých forem umírání se přece jen nepodařilo dostát. (05.07.2024)