Džinró

Romantický i dramatický špionážní příběh odehrávající se v policejním státě. Speciální armádní jednotky zde velmi silně evokují svojí zbrojí německá SS komanda a jsou stejně nemilosrdná. Příběh je hlavně o jednom páru, který si k sobě postupně nachází cestu i když kolem zuří občanská válka. Animace je nádherná a je vše vyvedené ve vybledlých barvách, aby to připomínalo válku, beznaděj, nedůvěru. Po slibném začátku a snovém pojetí se ale příběh začne zbytečně trivializovat a místo dalších snů se přestoupí na špionážní zápletku, která mi do příběhu vůbec nesedla. Čekal jsem alespoň, že konec bude nějak převratný. Bohužel ne, ale i tak to bylo zajímavé a někdy až moc depresivní. (30.08.2013)

Působivé noirové obrázky vtahují, náznaky alternativní historie přítomné hlavně v občasném použití němčiny dodávají lehké tajemno, dívčí hlásek předčítající Rotkäppchen v drsné předgrimmovské verzi zamrazí v kostech, jenže neohrabaně zašmodrchané soupeření několika tajných organizací moc nemotivuje k rozplétání a ledově studené melodrama ani romantizovaný militarismus nerozechvěly moje evropské srdíčko natolik, aby se ho dějové a emoční zvraty nějak podstatně dotkly. Nedá se to ale v žádném případě odmávnout jako spotřební brak a synek, který nám to doma pustil, si v tom ve svých citlivých čtrnácti to intenzivní našel. (15.07.2017)

Na první pohled je Jin-Roh trochu zavádějící neboť může navodit dojem že se jedná o akční nářez s maskovaným komandem, ve skutečnosti jde ale o pomalý konspirační drama kde akce není ani 10 minut. Odehrává se v alternativních 50. letech kde zřejmě Německo vyhrálo válku (Japonci používají německou techniku, knížky jsou německy atd.) a země se snaží dostat z poválečný ekonomický krize, na pořádek dohlíží japonská VB která se ovšem o svou práci dělí se speciální jednotkou Kerberos jejíž členem je i hlavní postava, a ta nakonec tu křehkou rovnováhu naruší. V podstatě se jedná o jedno z posledních kvalitních anime 90. let, s nádhernou animací, hudbou a smyslem pro detail. První polovina se možná sice trochu vleče, jakmile ovšem začnou na povrch vyplouvat odhalení a pravdy tak se z toho stává hodně dusný a extrémně depresivní drama který divákovi nemilosrdně servíruje krutost a beznaděj kterejma si zdejší postavy prochází, se závěrem po kterým vám veselo nebude. Líbilo. (26.05.2023)

Pohádka o Červené Karkulce: Bylo nebylo, jedna dívka, zavřena ve vysoké věži, neviděla svou matku už 7 let. Byla nucena nosit oblečení ze železa. Pověděli jí „Až tyto věci odnosíš, můžeš zpátky ke své mámě.“ A tak dívka odírala železný šat proti zdi, snažíc se je co nejdříve odnosit. Když se jí to konečně povedlo, dostala trochu mléka, chleba a také trochu sýra s máslem a vydala se na cestu. V lese potkala vlka, který se jí zeptal, co to nese. „Trochu mléka, chleba, sýru a másla“, odpověděla. Když se vlk zeptal, zda by mu trochu nedala, dívka odpověděla že ne, protože je to dárek pro maminku. Vlk se jí zeptal, jestli půjde cestou jehel nebo špendlíků. Dívka odvětila, že půjde cestou špendlíků. Vlk se tedy vydal cestou jehel, dorazil tam dříve a pochutnal si na matce. Když dívka konečně přišla k domu, zavolala „Maminko, otevři mi dveře“. „Jen zatlač, je odemčeno“, řekl vlk. Ale dveře stále nešly otevřít. Dívka tedy našla malou díru ve zdi, kterou se dostala do domu. „Maminko, mám hrozný hlad.“, řekla. „Dej si trochu masa z kredence“, odpověděl vlk. Bylo to maso její matky zabité vlkem. Na kredenc najednou skočila veliká černá kočka a řekla „Toto je maso z tvé mámy, co právě jíš.“ „Maminko, je tu kočka, která povídá, že jím tvé maso.“ „To je samozřejmě lež. Hoď po té kočce botu.“ Malá dívka, poté, co dojedla maso, byla žízniva. „Maminko, mám žízeň“, řekla. „Napij se trochu vína ze džbánu“, odpověděl vlk. Jak to udělala, malý ptáček přiletěl a posadil se na krb. „To je krev z tvé mámy, co teď piješ. Piješ krev tvé mámy“, řekl. „Maminko, na krbu sedí ptáček, který povídá, že piji tvou krev.“ „To je samozřejmě lež.. Hoď přes něj kabát.“ Dívka, najedena a napita, se obrátila ke svojí matce a řekla: „Maminko, jsem hrozně unavená.“ „Pojď sem a trochu si odpočiň.“ Dívka se svlékla a šla směrem k posteli, kde ležela její matka v divné pozici a s kápí přes její obličej. „Maminko, ty máš ale velké uši.“ „Aspoň tě lépe uslyším, zlatíčko.“ „Maminko, ty máš ale velké oči.“ „Aspoň tě lépe uvidím, drahoušku.“ „Maminko, ty máš ale velké pařáty.“ „Aspoň tě s nimi lépe podržím, moje milá.“ „Maminko, ty máš ale velké zuby.“ A pak vlk otevřel pusu a pozřel Červenou Karkulku. Hodnocení: Příběh byl zprvu trochu zmatený. Těžká orientace v postavách, ale zvykl jsem si. Kdykoli se kouknu na starší film, první, co mě kladně praští do očí je úžasná animace. Kam se hrabou dnešní filmy/seriály. Propracované detaily, tento příběh žije. Dále bych vyzdvihl hudbu, která je úchvatná a určitě si někde seženu OST. Hlavní postava Fuse Kazuki je velmi dobře ztvárněna a, jak praví Subjektiv, je zde patrná jeho povaha vlka, který nasazuje masku, aby vypadal jako člověk. Velmi dobré k zamyšlení. Celkově se mi Jin-Roh líbil, tempo bylo na začátku až moc pomalé a vývoj též. Příběh by se určitě mohl zkrátit do 60 minut a nic by mu nechybělo. Roztahování dodávalo na atmosféře, ale tady to bylo spíše k negativu, než pozitivu. Slabé 4*, neboli: 70% (07.02.2011)

No, já vám nevím.. Start byl fajn, má to několik působivých obrazů a načrtnutý paralelní svět docela fungoval, ale všechny ty pseudo"hlubokomyslné" metafory o vlcích, lidech a červených karkulkách mi fakt lezly krkem. V podstatě je to jen tuctová kontrašpionážní kriminálka s noirovou atmosférou snažící se nekonečným blábolením diváka přesvědčit, že jde o něco strašně závažného a metafyzického.. Když k tomu ještě připočtu kresbu, která mi moc nesedla, víc než 3 rudé ze mě nikdo nedostane.. Po světě se toulá tolik mnohem lepších, hlubších a zábavnějších animéček o kterých skoro nikdo neví a zrovna tohle má bůhvíproč skoro kultovní status-nechápu......... Navíc, když už se rozhodli rozjet to metaforování na základě červené karkulky, tak kde zmizel ten konec kdy karkulka rozpáře vlka zevnitř? (15.03.2015)