Réžia:
Margherita VicarioKamera:
Gianluca PalmaHudba:
Margherita VicarioHrajú:
Galatéa Bellugi, Carlotta Gamba, Maria Vittoria Dallasta, Veronica Lucchesi, Paolo Rossi, Elio, Natalino Balasso, Anita Kravos, Sara Mafodda, Vincenzo CreaObsahy(1)
Na počiatku roka 1800 stojí neďaleko Benátok Ústav sv. Ignáca, čosi ako sirotinec, konzervatórium a kláštor v jednom. Už roky je domovom Teresy, mladej ženy s vizionárskym talentom, ktorý jej umožňuje načúvať svetu okolo seba a pretvárať ho, oživovať novou, súčasnou nadčasovou hudbou. Očarenie, ktoré zažíva, sa však naruší vždy, keď do jej snenia zasiahne realita a vráti ju späť k povinnostiam tichej a osamelo žijúcej slúžky, ktorú v kláštore všetci volajú Nemá. Všetko sa zmení, keď urobí výnimočný objav, a to práve vo chvíli, keď v kláštore vládne zmätok kvôli blížiacemu sa koncertu na počesť pápeža Pia VII., ktorý má prísť na návštevu. (Art Film Fest)
(viac)Videá (7)
Recenzie (8)
I v roce 1800 mohly mladé ženy snít o tom, že se prosadí. A to třeba i v hudební branži. Návštěva čerstvě jmenovaného papeže v jednom z benátských řeholních ústavů k tomu dává vynikající příležitost. Netušil jsem příliš, co od filmu čekat. Ono se to celou dobu tváří jako obyčejný příběh z dob dávno vzdálených, který vlastně příliš nic moc neřeší kromě nějakých občasných soukromých problémů především s láskou hlavních hrdinek, a snahy o vytvoření a nazkoušení nové mešní skladby. Výsledek je na tehdejší dobu šokující, ale přiznám se, že mě to bavilo. Není to vůbec takový ten wow film, kde bych si říkal, že sleduju něco úžasného. Ale zároveň mi to velmi příjemně ubíhalo, nejednou mi to vykouzlilo úsměv na tváři, na výsledný koncert před očima papeže jsem jen nevěřícně zíral a hudba během závěrečných titulků mě donutila setrvat až dokud titulky neskončí a ještě si v sedadle tancovat do rytmu soundtracku. Ne, tohle není pětihvězdičkový film. Není to ani film, který vyvolá emoce. a dost možná to ani není film z kategorie nezapomenutelných, Ale za to, jak skvělou náladu mi přivodil, za to, jak mě bavil, za své originální téma i sympatické hrdinky mu těch pět hvězd udělím. Čistě proto, že chci, a že to tak cítím! [30. Art Film Fest Košice] ()
Historický film o ženách v klášteře na přelomu 17. a 18. století, které se chtějí realizovat ve své hudbě, ale tu tehdejší společnost nepřijímá. Trochu až pohádkový příběh plný fantazie s velmi přehnaným kýčovitým na mě až trapným koncem, ale s příjemnou atmosférou a dobrými hereckými výkony. Ovšem sama režisérka v úvodu říkala, že se nejedná o nějaký věrohodný historický snímek, ale o počin, který se zaměřuje na propojení fantazie a hudby, což se myslím povedlo. 7,5/10 (KVIFF 2024) ()
S tímto filmem jsme se bohužel nesešli. Přišlo mi to řežijně naprosto neukočírované a mám pocit, že to nenaplnilo svůj potenciál. Přijde mi škoda, že se více nepracovalo s barvama (krom úplně finálních záběrů). Sirotčinec - zde Sv. Ignáce - je opravdu prašivý, kde jednou z mála věcí, kde se lze nalézat, je hudba: jedna z protagonistek hned zpočátku dává najevo, že hudbu vnímá všude, i mimo hudební nástroje. Nejenom, že se s tímto motivem dál nepracuje, ale přeci jenom tím, že je na tomto místě hudba tak důležitá, tak by se dle mého názoru mohla projevit ne pouze auditorně, ale i vizuálně, že do toho skomírajícího místa přináší alespoň nějaký život; film je strašně zašedlý. Jedna z protagonistek je němá, ale má miluje hudbu - proč zde není využito této němosti, že se tato postava skrze hudbu vyjadřuje? Jsou to tyhlety detaily, kvůli kterým mám pocit nevyužitého potenciálu, a proto mě Gloria! tak frustrovalo. Dále jsem vnímal absenci dynamiky postav, tj. nějakou jejich větší hloubku. Neříkám, že každá postava musí být nutně komplexní, ale tady mi prostě přišly "vhozeny do kotle". Když pak postavy zažívají krize a jsou o nich zjištěny intimní informace, nemá to žádnou sílu. Působí to na sílu, jako kdyby toho bylo málo, ve výsledku tyto informace ničemu nepřidávají. Vzájemné pohledy postav postrádají hloubku. Fakt jsem to nedával a mrzí mě to. ()
Pokud jste stejně jako já nikdy nečekali, že vás bude bavit italský muzikál z přelomu 18. a 19. století, Gloria! vás mile překvapí. Je to příběh, který ukazuje, jak lze pomocí hudby uniknout z ne úplně příjemné reality. Písně nám umožňují nahlédnout do zkušeností a bolestí hlavních ženských postav, díky čemuž jsou postavy pěkně vykreslené, a to jak silné ženské hrdinky, tak i ne zrovna sympatický kněz. Hudba ve filmu je moc pěkná a chytlavá, přičemž historická neautentičnost nikoho nezajímá. Doporučuji všem, kteří mají rádi hudbu, historii a trochu toho ženského boje za své místo na slunci. ()
Tohle je snímek o ženském přátelství a snaze být více, než systém připouští. Dlouho mi trvalo si hlavní hrdinky oblíbit, ale stalo se, a s úžasem jsem sledoval, čeho jsou kolektivně schopné. Hudební institut pro ženy v 19. století je pro mě neprobádanou vodou, ale vlastně mé představy byly naplněny - a to, že je ovládán patriarchátem a ženy se budou pokoušet vzít osud do vlastních rukou. Nejedná se o žádnou světovou kinematografii, ale o snímek s přesahem a zajímavým tématem, přičemž je velice kvalitně zpracován. Moc cením propojení vážné hudby a hudby současné, taková kombinace se často neslyší - a ještě povedeně. Závěrem, Gloria! je moc milý film, jehož hlavní předností je feministické poselství. To já rád. [KVIFF 2024] ()
Reklama