Réžia:
Margherita VicarioKamera:
Gianluca PalmaHudba:
Margherita VicarioHrajú:
Galatéa Bellugi, Carlotta Gamba, Maria Vittoria Dallasta, Veronica Lucchesi, Paolo Rossi, Elio, Natalino Balasso, Anita Kravos, Sara Mafodda, Vincenzo CreaObsahy(1)
Na počiatku roka 1800 stojí neďaleko Benátok Ústav sv. Ignáca, čosi ako sirotinec, konzervatórium a kláštor v jednom. Už roky je domovom Teresy, mladej ženy s vizionárskym talentom, ktorý jej umožňuje načúvať svetu okolo seba a pretvárať ho, oživovať novou, súčasnou nadčasovou hudbou. Očarenie, ktoré zažíva, sa však naruší vždy, keď do jej snenia zasiahne realita a vráti ju späť k povinnostiam tichej a osamelo žijúcej slúžky, ktorú v kláštore všetci volajú Nemá. Všetko sa zmení, keď urobí výnimočný objav, a to práve vo chvíli, keď v kláštore vládne zmätok kvôli blížiacemu sa koncertu na počesť pápeža Pia VII., ktorý má prísť na návštevu. (Art Film Fest)
(viac)Videá (7)
Recenzie (10)
Pokud jste stejně jako já nikdy nečekali, že vás bude bavit italský muzikál z přelomu 18. a 19. století, Gloria! vás mile překvapí. Je to příběh, který ukazuje, jak lze pomocí hudby uniknout z ne úplně příjemné reality. Písně nám umožňují nahlédnout do zkušeností a bolestí hlavních ženských postav, díky čemuž jsou postavy pěkně vykreslené, a to jak silné ženské hrdinky, tak i ne zrovna sympatický kněz. Hudba ve filmu je moc pěkná a chytlavá, přičemž historická neautentičnost nikoho nezajímá. Doporučuji všem, kteří mají rádi hudbu, historii a trochu toho ženského boje za své místo na slunci. ()
58. KVIFF - Taká fajn rozprávočka, ktorej by sa v minulosti hodil poobedný TV slot cez víkend resp. počas sviatkov. Aj keď som vedel, že koniec je cukríkový, aj tak ma sklamal, že ako moc. Hudobne veľmi príjemné, herecky taktiež a režisérka, ktorá film uvádzala bola tiež sympaťáčka. Ale film ako taký nezanechá dojem, že som videl niečo výnimočné. Proste len fajn odvedená práca. ()
S tímto filmem jsme se bohužel nesešli. Přišlo mi to řežijně naprosto neukočírované a mám pocit, že to nenaplnilo svůj potenciál. Přijde mi škoda, že se více nepracovalo s barvama (krom úplně finálních záběrů). Sirotčinec - zde Sv. Ignáce - je opravdu prašivý, kde jednou z mála věcí, kde se lze nalézat, je hudba: jedna z protagonistek hned zpočátku dává najevo, že hudbu vnímá všude, i mimo hudební nástroje. Nejenom, že se s tímto motivem dál nepracuje, ale přeci jenom tím, že je na tomto místě hudba tak důležitá, tak by se dle mého názoru mohla projevit ne pouze auditorně, ale i vizuálně, že do toho skomírajícího místa přináší alespoň nějaký život; film je strašně zašedlý. Jedna z protagonistek je němá, ale má miluje hudbu - proč zde není využito této němosti, že se tato postava skrze hudbu vyjadřuje? Jsou to tyhlety detaily, kvůli kterým mám pocit nevyužitého potenciálu, a proto mě Gloria! tak frustrovalo. Dále jsem vnímal absenci dynamiky postav, tj. nějakou jejich větší hloubku. Neříkám, že každá postava musí být nutně komplexní, ale tady mi prostě přišly "vhozeny do kotle". Když pak postavy zažívají krize a jsou o nich zjištěny intimní informace, nemá to žádnou sílu. Působí to na sílu, jako kdyby toho bylo málo, ve výsledku tyto informace ničemu nepřidávají. Vzájemné pohledy postav postrádají hloubku. Fakt jsem to nedával a mrzí mě to. ()
Tohle je snímek o ženském přátelství a snaze být více, než systém připouští. Dlouho mi trvalo si hlavní hrdinky oblíbit, ale stalo se, a s úžasem jsem sledoval, čeho jsou kolektivně schopné. Hudební institut pro ženy v 19. století je pro mě neprobádanou vodou, ale vlastně mé představy byly naplněny - a to, že je ovládán patriarchátem a ženy se budou pokoušet vzít osud do vlastních rukou. Nejedná se o žádnou světovou kinematografii, ale o snímek s přesahem a zajímavým tématem, přičemž je velice kvalitně zpracován. Moc cením propojení vážné hudby a hudby současné, taková kombinace se často neslyší - a ještě povedeně. Závěrem, Gloria! je moc milý film, jehož hlavní předností je feministické poselství. To já rád. [KVIFF 2024] ()
O radosti z hudby a útěše, kterou může poskytnout. O přátelství a touze společně tvořit. Nejde o vážné historické drama, nýbrž o usměvavý, živý a svižný příběh několika žen v roce 1800. Klasická hudba s moderním vibem dodává filmu dynamiku a tempo. Postavy zažívají i těžké životní situace, které však nejsou do hloubky reflektovány a v příběhu je tak soustředěna pozornost jen na vášeň pro hudbu. Místy smutné, ale většinou zábavné. Na konci filmu se pak člověk vesele směje umírání. Tenhle film mě bavil od začátku do konce a po něm ve mě zůstal pocit, že dokud budeme mít hudbu, budeme v pohodě. ()
Reklama