Moderná doba

Tady u mne poprvé po Kid a Diktátorovi Charlie šlápl vedle. Moderní doba začala slibně, terorizováním dělníků, zvyšováním efektivity jejich práce nehumánními způsoby a měl jsem za to, že tímto směrem se bude ubírat i nadále. Tedy směrem kritiky pokroku či kapitalismu, chcete-li. Hned po továrenském úvodu se však film mění na obyčejnou taškařici se spoustou nedorozumění a omylů (ne vždy nevtipných, neříkám). Což ano, co čekat od Chaplina, takto jsem si také nějak jeho filmy představoval, než jsem jaký kdy viděl, ale právě v prvních dvou zmíněných filmech mne velice příjemně překvapil humorem inteligentním a jakýmsi posláním, což mi tady prostě chybělo... 60% (02.08.2016)

Skôr, než sa na pultoch kníhkupectiev objavilo Orwellove 1984, prišiel so svojou víziou ostro sledovanej pásovej výroby a kolektívnej práce v jednom veľkom ľudskom stroji Charles Chaplin. Modern Times možno interpretovať ako parafrázu na jeho ťažký súboj s nastávajúcou érou zvukového filmu, ktorá hrozila rázne ukončiť jeho kariéru. Chaplin sa však tak ľahko vzdať nemienil a žáner nemej grotesky ešte nejakú chvíľu neopustil. V tomto filme však už učinil prvé kroky smerom v ústrety diváckym túžbam a podujal sa experimentovať so zvukom, ktorý učinil nosným prvkom niektorých pasáží (i nehumorných). Mimo línie, kritizujúcej automatizovaný priemysel, na ktorý dohliada z obrazovky "Veľký brat", šéf továrne, a s ním narastajúce problémy - spoločenské nepokoje, nezamestnanosť, násilie v uliciach, lúpeže, vražda - má film výstavbu charakteristickú pre Chaplina. Jeho Tulák sa opakovane dostáva do konfliktu so strážcami zákona, je zatiahnutý do neželaných situácií, zamiluje sa do krásneho dievčaťa a nechýba ani scéna s tanečno-speváckym číslom na večierku. Predsa však majú Modern Times omnoho väčší význam, než väčšina jeho tvorby do polovice 30. rokov a sú v mnohých ohľadoch iné. Predovšetkým sú však nadčasovo zábavné a ich myšlienky sú stále aktuálne. Ako ilustrácia môže poslúžiť pasáž, v ktorej je Tulák pre pomoc pri vzbure väzňov prepustený, ale vonku prebiehajú štrajky a demonštrácie, zúri hlad a chudoba. Jeho jemne filozofická otázka preto logicky znie: "A nemohol by som tu zostať?" Nie, Charles, nemému filmu odzvonilo, je čas posunúť sa ďalej. I keď to tam vonku, vo svete zvukov a neustáleho hluku bude ťažké, ty to zvládneš. 90% (03.12.2014)

Uměl to někdo lépe než on? Natočit film o uspěchanosti doby před bezmála stoletím i dnes příjemně aktuální nedokázal v té době nikdo. Charlie v hlavní roli vyditelně exceluje, ale ani příjemná Paulette Godard pranic nekazí. Ještě bych ostentativně vypíchnul takovou maličkost - Chaplin ani tentokrát nepromluvil, svůj hlas si schovával až pro naléhavé sdělení ve filmu Diktátor. (27.10.2005)

Naprosto geniální groteska! Chaplin tohle umění dotáhl k dokonalosti v době, kdy žánr už prakticky z kin vymizel. Perfektním gagům docela sedí mozaikovitá stavba filmu, sociální podtext ale svému tvůrci přinesl zcela neúměrné problémy (a narozdíl od zhruba stejně starého filmu Hej rup! by je měl i v našem bývalém režimu). (15.03.2005)

Pro mě osobně trochu hůře stravitelné. Méně konzistentní než The Kid, občas jsem si uvědomoval naivitu tehdejší sociální kritiky, v některých okamžicích jsem si říkal, že je Chaplinova "nešikovnost" v nových zaměstnáních přehnaná (pokud to ale budu chápat jako sled groteskních scének, pak ok). Tolik negativa. Na druhou stranu geniální scény člověka ve stroji, člověka krmeného automatem, bruslení v obchoďáku nebo chaplinův zpěv. Také závěr, který film poněkud zvedl a Paulette Goddard, která dokázala být Chaplinovi rovnoceným partnerem. Některými lidmi kritizované prvky němé éry mi v tomto filmu vůbec nevadily. (17.07.2011)