Monsieur Verdoux

Označení komedie je zde mírně matoucí. Co se ze začátku zdá jako zábavná a dosti černá podívaná, se s přibývajícími minutami mění v něco mnohem vážnějšího, plného pesimismu a rezignace. Trpká příchuť dodává výslednému vyznění na důležitosti a výjimečnosti (život přece není jen o zábavě), nehledě k tomu, že tento snímek evidentně předběhl svou dobu. 9/10 (22.09.2009)

Že má Charlie Chaplin ve filmografii i černočernou komedii, navíc podle skutečné osoby sériového vraha, bylo pro mě velkým překvapením a byl jsem docela zvědavý, jak se s tímhle tématem popasoval.  A dostalo se mi vtipné a elegantní, vesměs konverzační, komedie, kam "mistr tulák" a filantrop v závěr u opět propašoval morální poselství, tentokrát  vcelku ostře kontrastující s jeho jinak amorální postavou. Nicméně ano, osobní  krize plodí "malé" masové vrahy, velká společenská ty velké, s tím se nedá příliš polemizovat, má zase recht, ten pán se slušivým kloboučkem, ostatně jako vždy.  Mimo Chaplina tu pak zazářila i Martha Raye a scény s její nesnesitelnou ukecanou postavou byly pak největší ozdobou už  tak povedené především šarmantní komedie. Čtyři kytice růží pro dámu... (04.07.2021)

Po hlbšom plošnom zhodnotení nemôžeme Verdouxa a tuláka akokoľvek zrovnávať. Áno, sú tu isté gagy a vystupovanie, ktoré majú komický nádych tak, ako ich tvorca vždycky expresívne uplatňoval, ale to iba z diaľky. Ďaleko viac pripomína hitchcocovský maniakálnu osobnosť, ktorá má taký nonšalantný šarm, že zamaskuje aj tých najpodlejších sériových vrahov. Noirový námet je však stále podaný s grotesknou scénickou súčinnosťou a vytvára magickú atmosféru prízemnosti a vážnosti látky. Málokomu sa to takto podarí skĺbiť dohromady. (02.03.2020)

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin? (20.04.2015)

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. (27.08.2007)