Horizont udalosti

"Tahle loď je zkurvená! - Děkuji za vědeckou analýzu." Občas si rád zobnu přiměřenou dávku haluškoidního sci-fi a většinou mi celkem chutná, ale v tomto případě jsem trošku na rozpacích. Ono se mi to totiž celkem líbilo, ale mezi posádkou jsem nedokázal nenalézt ani jednoho astronauta, pro jehož záchranu bych byl ochotný nasednout do raketoplánu či alespoň zavolat na linku 112, takže mám takový dojem, že někde při výrobě tohoto snímku došlo k drobnému zaváhání. (21.03.2016)

Vrátil se z neprobádané temnoty, aby přivezl tu nejniternější formu zla.. Existuje východisko? Žádné!! -)) Laurence Fishburne, jako hrdinský kapitán, neopouštějící svoji posádku za žádných okolností a Sam Neill, tvůrce "Horizontu události", spjatý se "svou" lodí, poutem otcovským. ;) Sci-fi..mrazivé, jak vesmír sám... (31.10.2009)

Dobře obsazený, vizuálně nabušený, znepokojivou atmosférou dýchající a krví nasáklý efektový akční sci-fi horor, při kterém si nemůžete nevzpomenout (nejen) na Vetřelec (ještě očividnější koncept gotického hororu přeneseného do vesmíru, Weir a posádka ve společenské místnosti, poslední scéna) a Hellraisera. Scéna, v níž Laurence Fishburne zachraňuje člena své posádky, co vyskočil bez skafandru do kosmu, je nářezová. Chci vidět studiem ztracenou původní drsnější 130 minutovou verzi a chci zpět toho starého Paula Andersona! (02.01.2008)

Ve vesmíru váš křik nikdo neuslyší. Když v roce 1979 s tímto sloganem přišel do kin kanonický Vetřelec, odstartoval svým úspěchem renesanci subžánru sci-fi hororu. Ten se těšil velké popularitě v Americe padesátých let, kdy snímky o zlotřilých mimozemšťanech žily z paranoie vůči východnímu bloku, případně odrážely hrůzu z jaderné katastrofy i rapidně se rozvíjející vědy. S ochladnutím ideologického běsnění a především pak tváří v tvář reálnému závodu o dobytí kosmu přišel žánr o svou hybnou sílu a jeho příspěvky se staly zábavnou výplní nočního vysílání televize. Vetřelec coby čistokrevný horor postavený na psychologických a mytologických archetypech připomenul, že neprobádané dálavy mezihvězdného prostoru mohou skrývat hrůzy, které ze Země, kde vědecký pokrok okrajoval sféry tajemna a iracionálna, závratně mizely. Nadcházející dekáda přinesla vedle přímého pokračování a desítek laciných kopírek směřujících na bující videotrh také další dnes ikonické příspěvky, které sci-fi horor ustanovily jako jednu ze stabilních žánrových kategorií, jež se má čile k světu dodnes, jak ukazuje letošní premiéra Život (Life, 2017). Devadesátková produkce Horizont události je sympatická tím, že nijak nezastírá svou brakovost, ale vedle šestákové přímočarosti vlastní VHS titulům se chlubí také působivými efekty a výpravou i strhujícím formálním rukopisem. Režisér Paul W.S. Anderson, který proslul svými hyperrealistickými videoherními filmy v čele se sérií Resident Evil, za pomoci efektních kamerových kompozic a rychlého střihu proměňuje omezené prostředky a několik málo studiových interiérů na pohlcující horskou dráhu vesmírnou archou hrůzy. Na rozdíl od hrůzy personifikované do roztodivných mimozemských tvorů, Horizont události kráčí ve šlépějích lovecraftovského absolutního zla dalece přesahujícího malého člověka, které spojuje s prvky groteskně fyzických hororů Cliva Barkera. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Velmi bizarní nechutnost, která je skvěle natočená a po které vám nebude asi moc dobře na duši. Takových filmů se moc netočí. Tleskám Paulu Andersonovi za to, že bez ohledu na reeakci diváků vždy mocně tlačí na pilu a kašle na to, že průměrného diváka zhnusí. Jakpak asi vypadala původní nesestříhaná verze, která je o 40 minut delší? To teprve asi byla soda. (19.06.2002)